Kdysi byli experty na latinskou muziku Kučerovci, nyní patří primát zpěvačce Zuzaně Navarové, která vydala výtečné album Skleněná vrba. Pod titulem je také podepsán písničkář Iván Gutiérrez a skupina Koa. Vytříbená nervní "latina", jejíž odstíny pěstovala už v památné skupině Nerez, čerpala z ní na sólovém titulu Caribe a věnovala se jí na desce Tres, je patrně osudem Zuzany Navarové. Zatímco po odchodu od znehybnělého Nerezu se zpěvačka spoléhala na kubánské nebo Gutiérrezovy písně, na Skleněné vrbě vstupuje více do hry jako vyzrálá autorka. Z dvanácti písniček jich složila pět, o jednu se podělila s Gutiérrezem, zbytek skladeb dodal tento sympatický Kolumbijec v rodném španělském jazyce. Účast rodilého Jihoameričana velmi přispěla k latinskému hudebním pocitu, kultivovanému špičkovou muzikálností. Kromě zpěvu nebo kytary Gutiérrez ovládá i příčnou flétnu, avšak skladby jako Bossa ma s fousama nebo Katerina modeluje orchestřík Koa, jemuž dodává puls hebká basa Františka Raby s bicími Camila Callera, zpěvností i jakousi šramlovitou tanečností přispívá harmonika Mária Biháriho nebo housle Lenky Pittauerové. Hudebníci spřádají pastelově pestré tóny do jakýchsi latinských obrazců, vlnících se v relaxační uvolněnosti, třeba při zamilované písni Horas que caen sin verte. Ani v nejodvázanějších partech této desky však nezazní řachavá pivní rozjásanost, známá třeba z dechovky. Navarová & spol. ctí jemnost: pijí koňak, griotku nebo víno a Gutiérrez drmolí český text písně Námořnická jako opravdový světoběžník. Pro celou desku platí, že radost a temperament vyvěrá zevnitř muziky, která se nadnáší v poryvech emocí, přesně v duchu melodie Lajla tóv (Dobrou noc): "Jo to mi v srdci bylo divoko, a budík nepočítal vteřiny, v hlavě to blejskalo a dunělo a prsty do uší se nořily." Jazykově vytříbené texty jsou další pozoruhodnou složkou alba. Navarová se na ně může spolehnout i v prostších písních, opírajících se o obnaženou melodii. Možná proto patří Bolero k jejím nejlepším skladbám ("Je úplněk, září a mě průvan stisk, sfouk do ptačích hnízd všechno, co dřív mě bolelo."). Navarová zpívá zvolna, váží tóny a všechno, co chce sdělit, dosahuje naprosto přesným, zdánlivě nezúčastněným frázováním - jako by bodala jehličkami do posluchačova srdce. A to je mistrovský výkon. Skleněná vrba, deska o radosti ze života, lásky i pití, ale také o smrti, patří k hudebním událostem tohoto roku. Snad nikdy nezněla čeština a španělština v takovém souzvuku.



Psáno pro Mladá fronta Dnes 13.5.1999
Vladimír Vlasák
Stránka s článkem: není přístupná
www.mfdnes.cz