Koncertní desky, pomineme-li nadstandardní tituly Unplugged Erika Claptona, Nirvany nebo Neila Younga, jsou obvykle doplňkem studiových projektů. Avšak pro Zuzanu Navarovou, písničkáře Ivána Gutiérreze a skupinu Koa je živé Zelené album. Platí to i jinak: Gutiérrez se vrací domů do Latinské Ameriky a Zelené album vzniklo jako rozlučková deska. Latinskou ležérností, která zahaluje silný vnitřní žár, byly poznamenány již památné nahrávky kapely Nerez, jejíž zpěvačkou Zuzana Navarová byla. Vzpomeňme třeba na Sambu v dešti. Když se cesty nerezovského tria rozdělily, dostalo větší prostor jakési druhé latinské já Zuzany Navarové: sbíralo zkušenosti na sólových projektech, na desce s kapelou Tres, v inspiraci kubánskými autory a naplno rozkvetlo na loňském albu Skleněná vrba. Přitom se zpěvačka dělila o titul s kolegou Ivánem Gutiérrezem, skutečným Latinoameričanem, jehož čeština přidává skladbě Námořnická neuvěřitelnou dávku exotiky. Každý si představí přístavní krčmu, ve které se scházejí všelijaké existence a v níž se asi mluví s podobně zkomoleným akcentem. Jenže na Zeleném albu Gutiérrez zvládne i lidovku Aj Marička, již kapela s jiskrným espritem posune ke slovanské skočnosti. Není to násilné přehození stylové výhybky. Na měkce rytmický latinský základ lze napojit cokoli, i závěrečnou semaforskou skladbu, ve které Gutiérrez s decentní pokorou zpívá: "My jsme jen zpěváci, zpěváci toulaví," a text nakonec poplete spíše Navarová. Semaforská perlička je sice okrajovým příspěvkem, ale ve své samozřejmé lehkosti dodává, jak důležité pro Navarovou bylo setkání s Gutiérrezem. Oba zpívají výtečně španělsky už od první písně Siendo fuego. Překlenovací můstek k češtině se díky Navarové přechází velice snadno. Navíc dvojjazyčnost dává desce jakousi latinsko-českou stabilitu. Ve skladbě Bossama s fousama Gutiérrez jen přibrukuje, a to je přesně ono: píseň má ženský i mužský pól a dialog. Melodie se vznáší s hladivými doteky kontrabasu Františka Raby a měkkým deštěm bicích Camilio Callera. Harmonika Mária Biháryho vyplňuje prostor mezi hlasy obou zpěváků a rytmickou sekcí, jak je potřeba. Ve španělské skladbě El amor y la muerte nebo písni Nechoď nikam přizvukuje tanečnosti, zatímco Námořnickou Biháry přímo stylově buduje. Když Navarová zpívá Andělskou, mění Biháry harmoniku za klavír, který baladu obohacuje takřka klasicky zadumanými pasážemi. Lepší kapelu než Koa, jež se dokáže přesně položit do každé písně, Navarová dosud neměla. Z této jemnosti provazující hudbu se zpěvem tryská silná a sametově houpavá energie, která vlnivě unáší všechny písně. Navarová, Gutiérrez a Koa nemají daleko ani k romské vířivosti, jež podpaluje skladbu Canta perla. Vrcholem desky je song Lajla tóv neboli Dobrou noc, kdy v refrénu ohně emocí vyšlehnou naplno, přesně jako v textu je "v srdci divoko, budík nepočítá vteřiny" a posluchači běhá po zádech mráz. Ve schopnosti sloučit melodickou lahodnost s pulsujícím rytmem nemá u nás Navarová konkurenci. Až se k nám přivalí latinská vlna, která cloumá hitparádami ve Spojených státech a pomalu i v Evropě, budeme připraveni. Máme zpěvačku, která obstojí ve vysoké konkurenci. Jen jestli to vědí gramofonové firmy.



Psáno pro Mladá fronta Dnes 26.7.2000
Vladimír Vlasák
Stránka s článkem: není
www.mfdnes.cz