Kdo v osmdesátých letech poslouchal bezmála kultovní skupinu Nerez, jistě mi potvrdí, že na české scéně dodnes silně schází. Nicméně i jejím nejzatvrzelejším příznivcům těžko ušla skutečnost, že bývalí členové této elegantní formace udělali od svého rozchodu spoustu neméně kvalitní muziky. Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský obhospodařují Jaromíra Nohavicu i vlastní skupinu Neřež, zatímco zpěvačka Zuzana Navarová už několik let spolupracuje a natáčí s kolumbijským skladatelem a kytaristou Ivánem Gutiérrezem.
Právě Navarová s Gutiérrezem a skupinou Koa ve složení Mario Bihári (akordeon, klavír), Camilo Caller (bicí, perkuse) a František Raba (kontrabas) natočili loni jedinečnou desku Skleněná vrba, další z částečně latinskoamerických hudebních projektů, jež Zuzana Navarová iniciovala. Její inklinace k latině, patrná už na deskách Nerezu, je ostatně logická. Španělštinu vystudovala, obdivuje třeba Lorcu a na Kubě byla na studijním pobytu. Svůj prožitek z písní tamních písničkářů posléze zúročila na svém sólovém debutu Caribe, ale částečně i ve skupině Tres, kterou založila už s Gutiérrezem, v Praze působícím jako učitel španělštiny a angličtiny. A od Tres byl jen krůček ke zmíněné desce Skleněná vrba, oceněné sdružením nezávislých publicistů prestižní Žlutou ponorkou.
Totožná pětičlenná sestava natočila ve zhruba ve stejném období i právě vydané Zelené album. Od Skleněné vrby se liší především tím, že je koncertní, tedy ještě opojnější a také dynamičtější - a to dokonce i v tak křehkých skladbách, jako jsou Navarové písňové lahůdky Bolero, Bossa ma s fousama nebo Andělská. Cédéčko je vlastně jakousi živou verzí Skleněné vrby, doplněnou o osm nikdy nevydaných písniček, třeba ukrajinské lidovky Aj, Marička nebo Navarové miniaturky Valčík. V Malostranské Besedě se zkrátka loni v dubnu zrodilo přes sedmdesát minut temperamentní a přitom velmi komorní hudby.

Vzhledem k tomu, že se Iván Gutiérrez rozhodl začátkem léta opustit Českou republiku a vrátit se domů, můžeme Zelené album považovat také za rozloučení s citlivým muzikantem, který dokázal inspirovat jednu z nejtalentovanějších českých písničkářek. Můžeme jen netrpělivě očekávat, jakým směrem se Zuzana Navarová vydá nyní.



Psáno pro Týdeník Rozhlas 4.9.2000 (číslo 38)
Milan Šefl
Stránka s článkem: www.radioservis-as.cz/archiv/3800/38hud2.htm
www.radioservis-as.cz