Po náhlé ztrátě výrazné autorky a zpěvačky Zuzany Navarové se museli zbylí členové skupiny Koa rozhodnout, kterým směrem se vydat. Mohli zavedenou třípísmennou značku rozpustit a věnovat se každý jiným aktivitám. Mohli si najít jinou výraznou zpěvačku/jiného výrazného zpěváka. Zvolili však třetí a zřejmě nejméně vděčnou možnost: pokračovat pod názvem Koa ve čtyřech. Nyní tedy Mário Bihári (akordeon, piano), František Raba (kontrabas, baskytara, housle), Omar Khaouaj (kytara) a Camilo Caller (bicí, perkuse, cajón) přicházejí s kůži na trh. A já si už několik týdnů lámu hlavu, zda mám především chválit, nebo kritizovat.
Důvodem mých rozpaků je právě skutečnost, že se jedná o zavedenou značku, pod kterou vyšla mimo jiné výborná alba Skleněná vrba a Barvy všecky. Kdyby novou desku nahráli čtyři neznámí muzikanti, mluvil bych možná o jednom z nejzajímavějších debutů roku. Takhle sice chválím skvěle odvedené muzikantské řemeslo, silné melodie a pestré aranže, ale mávnout rukou nad kostrbatostmi v textech, nad ne příliš výraznými vokály a nad jistou roztříštěností alba nemohu.
Jádrem nového repertoáru je sedm písní Mária Biháriho, který je také hlavním zpěvákem kapely. Zatímco vedle výrazné Navarové se jeho výše položený hlas ztrácel a pouze občas působil jako zpestření, zde se ukazuje, že Bihári není zdaleka tak uchvacující zpěvák jako akordeonista nebo klavírista (moc pěkná jazzová mezihra ve Voda, múka, chlieb). Příjemněji zní v rychlejších pasážích, kde připomene svého krajana Vaša Patejdla, avšak v pomalých skladbách působí jeho sóla poněkud nevýrazně a jednotvárně a ve spojení s některými (nikoli nezajímavými) texty bohužel občas nesrozumitelně (Zvon). Nejvíce se mi z Máriových písní líbi a href="toc.htm">Toč se s Větrem, Rozárko s nepravidelným střídáním rýmů, asonancí a volného verše a s ne úplně jednoznačným obsahem. (Mimochodem až na krátce vyslovené „ja mám předtuchu“ zde jde Bihárimu docela dobře čeština.)
Camilo Caller se představí především ve vlastní skladbě Caldo de gallina, jejíž rytmický začátek mi přijde velmi chladný a strnulý. Až pasáž s pěknou Khaouajovou kytarou a s textem „Cada vez que nos despertamos…“ zní nadějně a posouvá skladbu k nadprůměru alba (že by nám tu rostl nový Iván Gutiérrez?).
František Raba je autorem nebo spoluautorem čtyř písní. Pijáckou, hospodskou odrhovačku bez nápadu, považuji za největší omyl desky. Skladba s názvem Nevím má relativně hitovou melodii a jistý nápad v textu, avšak kazí ji obrácené přízvuky („svět si uKRÝvá“) a četné další kostrbatosti, někdy za hranicí srozumitelnosti („vím, hvězdy koupel dají / nad vodou plamen hořívá“). Z porovnání nejlépe vychází hravá Valentýna s textem Zuzany Navarové a s diskutabilní rapovou pasáží a také Rabova píseň Big Sur (výrazná funkující basa, reggae rytmus, úsporný náladový text, i když i zde s obráceným přízvukem „poČÁtek“).
Po instrumentální stránce nelze kapele vytknout nic. O Rabově base i Khaouajově kytaře by se dalo psát v superlativech, Caller kreslí bicími a perkusemi náladu jednotlivých písní a posouvá je tu do latiny, onde do čardáše nebo zmíněného reggae. A o Biháriho akordeonu a klávesách jsem se rozepsal už výše.
Jakýsi bonus rozptýlený mezi ostatními skladbami představují tři písně s hlasem Zuzany Navarové. Zpěv je vypreparovaný ze zpěvaččiných posledních koncertů a kapela k němu ve studiu dodatečně dotočila doprovod. Zvláště tango Zelí a prejt a valčík Gatě ukazují, jaké by asi bylo album kapely, kdyby v ní Navarová stále působila. A současně odhalují drsnou pravdu: Bez tak charismatické osobnosti se zbytku skupiny bude místo na výsluní hledat velmi těžko.
Všem čtyřem muzikantům patří můj potlesk za to, že se rozhodli svou kůži na trh přinést. Jejich odvážný tah vůbec nedopadl špatně, deska se poslouchá docela příjemně, dobré dvě třetiny písní stojí za opakovaný poslech. Avšak od zavedené značky Koa jsem přece jen čekal malinko víc. Proto se budu těšit na další nahrávky s nadějí, že aspoň na těch přízvucích a kostrbatých textech pánové v první fázi zapracují.



Psáno pro Folk & Country 7/2006 (23.6.2006)
Milan Tesař
Stránka s článkem: www.proglas.cz/index.php?id=232&case=1621&text=1
www.folkcountry.cz