Včera jsem si konečně přinesl domů nové CD Zuzany Navarové Jako Šantidéví (Indies records). Mé dcery mi řekly, že málokterá „placka“ je chytla na první poslech jako nová Zuzana Navarová.
U mě to první poslech nebyl, protože většinu písní obsažených na cédéčku znám ze živých koncertů Zuzky a KOA a jediné, co jsem si přál, je mít je doma a pouštět si je.
Přesto cédéčko „jelo“ celou cestu autem z Českých Budějovic (kde jsem je koupil) až do Prahy prakticky nepřetržitě, neomrzí.
Zuzana je pro mě spojená především s meteorem zvaným Nerez, který jsem poslouchal jako evangelium v létech, kdy éterem zněly Písničky pro Hvězdu. Pak Nerez nebyl a přišlo Zuzčino španělské období.
Dnes je tu KOA s mezinárodním obsazením. (Omar a Camillo – Mária tam nepočítám) a Frantou Rabou, no a Navarovou (neumím vyjádřit písmem krásně otrávený Zuzanin hlas na živých koncertech).
„Placka“ začíná Marií, přídavkovou nádhernou vypalovačkou na koncertech. Marii si umím představit i v podání Radůzy, ale v poloze trochu jiné. Zuzana Marii zpívá jako většinu svých písní stylem „jako by se nechumelilo“, a právě v tom je svá.
Zuzana byla a je velmi dobrá textařka (kromě neutuchající hudební invence). Miluju její špílce, třeba v Marii.. Lovosice, Pardubice (Rosice - Pardubice - pozn. Ben).
Je trošku jinde než většina folkařek. Je v tom dost velký nadhled, tak trochu a la Pavel Kopta, ale samozřejmě ženský nadhled.
Další pecka na kterou jsem čekal je česko – jiddiš Vřelé díky z pupku. Jiddiš hudba je v módě a i kdyby nebyla, je úžasná. Velmi vtipný text, jehož překlad nedělá problémy, zkrátka oslava jídla zvaného šoulet. Paráda.
Třetí paráda je blues Zatím hodně pus. Zpíváno s citem pro blues a textové jednoslabičné perly a verše.. je mi jedno co psal Hašek, co mu řekla matka Rus, ani nevezmu si prášek, ač mi po zdi ťape rus.
Přídavková je i lehká country – tramp parodie Cesta domů. Jupiá jé, plaťte za mě činži, než najdu poklad podle skal, Jupijá, jé, jupí - hrajte za mě „džindži – brinži“…. Není to nádhera?
V Orlici pak zaujme posluchače „Dáša ruší, hvízdá“… „vysoko v horách prší, Dáša už se choulí“… I parodie musí mít úroveň.
Zuzana je ženská se smyslem pro humor, což není dáno každé její kolegyni. Když jsem ji viděl letos zdálky v Telči lízat kornout zmrzliny, vypadala na patnáct a ne jako zralá ženská, která má v písních pocit, prožitek, nadhled a humor.
Druhou osobností na CD je Mário Biháry, nevidomý akordeonista, klávesista, skladatel, textař i sólový zpěvák. Mário je autorsky a interpretačně zastoupen několika písněmi. Neumím romsky, což je většinou rodná řeč Máriových textů, protože je to i jeho rodná řeč. Ale nějak to vůbec nevadí. Pak zní i slovenština, jeho druhá rodná řeč.
Ale Mário má vlastně jen jedinou rodnou řeč se všemi na CD, a to je krásná hudba a krásný zpěv. Cikánská hudba byla a je vždy i určitou módou a v podstatě jedinou oblastí, v níž gádžové toto etnikum berou. A nevidomí muzikanti, ať jakékoli barvy pleti, jsou nadáni i zvláštním citem. Mário tuto notoricky známou skutečnost více než potvrzuje.
Romština ostatně zní i v Zuzaniných písních, například v Klobouku, parádním odvazu zpívaným směsí slovenštiny, romštiny a češtiny.
Z Máriových písní mě chytlo na první poslech (tedy už na koncertě) Jablko, a to i po stránce textové – je psána slovensky.
Tak nezbývá než poslouchat Zuzanu, Mária a zbytek KOA až do závěrečného Camilova Vrabčáka, milého španělského popěvku, vzpomínka na nedávnou minulost Zuzany. Ale jaká minulost, přítomnost nebo budoucnost v případě Zuzany Navarové?
Spojovacím můstkem mezi Sambou v dešti a Tisíce dnů mezi námi a Jako Šantidéví je pocit nádherné lidské muziky zpívané Paní zpěvačkou a Paní textařkou a skladatelkou Zuzanou Navarovou, Máriem a „zbytkem“ KOA.
Tak ahoj někde na živé „Navarovce“.



Psáno pro Folktime.cz 27.11.2003
Tomáš Pohl
Stránka s článkem: www.folktime.cz/index.asp?url=/clanek.asp&id=1903
www.folktime.cz