Zpěvačka, skladatelka a textařka Zuzana Navarová zemřela včera ráno v Praze. Málokdo věděl, že dlouho bojovala se zákeřnou nemocí. Podlehla jí ve věku pouhých 45 let.
"Skonala po dlouhém a statečném boji," řekla manažerka Navarové Zuzana Hanousková. O její nemoci se ani v hudebním světě mnoho neproslýchalo, Navarová ještě v listopadu vystupovala v klubech a vydavatelství Indies Records jí předalo zlatou desku za 10 tisíc prodaných alb Barvy všecky, jež natočila se svou skupinou Koa.
Zuzana Navarová začala zpívat v roce 1980 se skupinou Nerez, s níž si získala respekt u publika i řadu ocenění od odborné kritiky. "Zuzana mi hrozně moc dala, byla to naše nejlepší muzikantská léta," vzpomíná její spoluhráč Zdeněk Vřešťál. "Krásně jsme se hádali o muzice - byla skvělá zpěvačka a skvělá autorka, hrozně se mi líbily její poslední texty, kde zase zpívala česky. I když asi věděla, co ji čeká, její písničky jsou plné slunce a radosti. Měla v hlase tajemství - s Nerezem jsme se snažili dělat hudbu tak, aby si posluchači museli něco taky domýšlet, a v tom byla Zuzana mistr."
Okouzlení latinskoamerickými rytmy ji přivedlo ke studiu španělštiny a dlouhodobému pobytu na Kubě. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po rozchodu s Nerezem vydávala Navarová sólová alba, produkovala alba Věře Bílé a Radůze.

"Postavila nás na nohy"
"To víte, že vzpomínám," řekla Věra Bílá, kterou zpráva o úmrtí Zuzany Navarové zastihla včera cestou na vystoupení. "Je mi to moc líto, mám na ni krásné vzpomínky - ona nás postavila na nohy a představila lidem. Je mi po ní strašně smutno. Když budou souhlasit její rodiče, rádi bychom jí přišli zazpívat na pohřeb." Jak dodal Jiří Smetana, manažer Věry Bílé a skupiny Kale, byla to právě Zuzana Navarová, kdo tyto romské hudebníky objevil a otevřel jim dveře ke kariéře. "Vzpomínám na ni jako na čistého, upřímného člověka," řekl Smetana.
O zásluze Zuzany Navarové na kariéře zpěvačky Radůzy, která si letos v březnu odnesla hned tři sošky v hudební anketě Anděl 2003, řekla LN sama oceněná zpěvačka: "Nemyslím si, že to, co dělám, je výsledkem mých zásluh. Talent mám od pánaboha a to, co umím, jsem se naučila od lidí, které jsem v životě potkala. Vlastně největší podíl na tom má Zuzana Navarová, silně mě ovlivnila, a nejen profesionálně. Vynadá mi, když si myslí, že něco dělám špatně. Když napíšu písničku, je Zuzana první, kdo ji slyší, a když napíše písničku ona, tak ji nejprve slyším já."
V posledních letech hrála Zuzana Navarová s kapelou Koa, složenou z mladších hudebníků. "Je především velkou výjimkou z pravidla, že když se rozejde výborná skupina, tak už sólová kariéra nikoho ze členů není tak dobrá," hodnotil její sólovou kariéru v září pro MF Dnes hudební publicista Jiří Černý. "Navarová se taky ze všech altistek, které byly ovlivněné Martou Kubišovou a jejím repertoárem, ukázala být tou nejoriginálnější a nejtvořivější. Byla to jedna z našich prvních zpěvaček, které přidaly i autorství textů a muziky. A já na ní obdivuju, že je pořád lepší - už víc než dvacet let - a že se chová nesmírně kolegiálně ke svému okolí."
S Koa vydala dvě alba, Barvy všecky v roce 2001, tehdy jí Akademie populární hudby udělila cenu Anděl v kategorii folk. Poslední desku nazvanou Jako Šántidéví zpěvačka vydala loni. Nedávno si ji coby hosta pozval Karel Plíhal na nahrávání své nové desky s texty Josefa Kainara. Od začátku 90. let Navarová až donedávna stála v čele Nadace Život umělce, která pomáhá začínajícím umělcům i seniorům v obtížné životní situaci.
Vřešťál na Zuzanu Navarovou vzpomíná jako na střídmého člověka, který se nesvěřoval se svým soukromím a nepotřeboval být na titulních stránkách: "Lidé ji měli rádi právě proto, že byla jiná. Opravdová hvězda tohle nepotřebuje, a ona hvězda byla."
"Opravdu se nechvěju v obavách, kolik přijde lidí a kolik toho prodáme," odpověděla letos v září v rozhovoru pro magazín MF Dnes. "Člověk, který v sobě tu ctižádost a soutěživost má, zažívá věčný stres - jak to dopadne ve studiu, jestli bude vydavatel pružný v distribuci... Ale já na to kašlu. Cítím se naprosto naplněná. Mám dojem, že v životě dělám, co mi bylo určeno - muzika je moje poslání. Ostatním s ní snad ulehčuju život."

Psáno pro Lidové noviny 8.12.2004 (číslo 285, s. 17)
ČTK, šv, Petr Vizina
Stránka s článkem: lidovky.centrum.cz/kultura/clanek.phtml?id=313645
www.lidovky.cz