Zpráva o úmrtí zpěvačky, skladatelky a textařky Zuzany Navarové de Tejada včera dopoledne zaskočila i mnohé z jejích přátel. O těžké nemoci, které včera ráno ve věku pětačtyřiceti let podlehla, věděl totiž málokdo. Vždyť se svou kapelou Koa vystupovala Navarová ještě v listopadu.
Zpěvačka, ale i osobitá skladatelka a pozoruhodná textařka Zuzana Navarová de Tejada, skonala včera ráno; řečeno slovy její manažerky Zuzany Hanouskové, po dlouhém a statečném boji. Zuzanin přínos české hudební scéně už od začátku osmdesátých let vzbuzoval respekt odborníků, kteří ji nikdy nepřestávali zahrnovat přízní. Vedle toho však měla už od dob svých začátků v kapele Nerez i početné příznivce z řad posluchačů. Zuzana Navarová měla také obrovský talent pro vyhledávání hudebních talentů. Projevilo se to nejenom ve výběru hudebníků pro současnou vlastní skupinu Koa, ale i podporou konkurentek. Písničkářku Radůzu objevila doslova na ulici. Její zásluhou vyšla i dvě alba zpěvačky Věry Bílé, která dokonce produkovala. Záběr Zuzany Navarové byl velmi široký. Psala dokonce hudbu k divadelním inscenacím a k animovaným filmům.

Písničkářka v Nerezu
Zuzana Navarová se narodila 18. června 1959 v Hradci Králové. Tam později začínala jako písničkářka. Začátkem osmdesátých let se už jako studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy oborů čeština, španělština přidala k Vítu Sázavskému a Zdeňku Vřešťálovi. Trio se pak jako Nerez stalo jedním z nejslavnějších folkových domácích souborů osmdesátých let. Jejich písně zněly ze supraphonských výběrů z Port a později i ze samostatných alb. Mnohé zlidověly tak, že se zpívají i u táboráků. Zuzana Navarová s Nerezem obdržela například v roce 1982 a 1983 hlavní ceny folkového festivalu Porta a samostatně pak získala ve stejných letech hlavní cenu Vokalízy. Spolu s Nerezem nahrála desky Masopust, Na vařený nudli, Ke zdi nebo Stará láska, Nerez a Vy. Z mnoha písní byl zjevný vztah Navarové k hudbě karibské oblasti. Ostatně v letech 1982 až 1983 trávila studijní pobyt na Kubě jako stážistka havanské univerzity. Po návratu pak vystudovala na Státní konzervatoři zpěv. Přes stále větší ohlas, který Nerez měl, šokovala Navarová četné příznivce skupiny rozhodnutím vydat se na vlastní dráhu.

Vliv latinskoamerických autorů
Rozhodující vliv pro samostatnou kariéru Zuzany Navarové mělo vydání alba Caribe v roce 1992. To už za sebou měla i titul nejlepší libretistky roku, který Navarové roku 1991 udělil Český hudební fond. Na vysoce ceněnou desku Caribe španělsky nazpívala písně svých oblíbených latinskoamerických autorů. Na koncertním turné ji propagovala s Caribe Jazz Quintetem a od té doby se latinskoamerické hudbě začala věnovat ještě důkladněji. V roce 1995 začala její spolupráce s kolumbijským písničkářem a výborným kytaristou Ivánem Gutiérrézem, z které vzešla tři alba. Nejprve už v roce 1995 Tres, o čtyři roky později Skleněná vrba a v roce 2000 před Gutiérrézovým návratem domů do Kolumbie ještě vyšlo Zelené album, záznam koncertu z pražské Malostranské besedy. Na posledních dvou deskách už Navarovou doprovázela skupina Koa. S tou vydala album Barvy všecky, oceněné v roce 2001 Andělem, cenou Akademie populární hudby v kategorii folk. Poslední desku nazvanou Jako Šántidéví, přičemž Šántidéví znamená bohyně míru, vydala loni. I tehdy se ocitla mezi nominovanými na Anděla. Nedávno si Navarovou jako hosta pozval i Karel Plíhal na nahrávání své desky s texty Josefa Kainara. Hudba Zuzany Navarové de Tejada - provdala se totiž za Luise Tejadu - zněla ale i například v inscenacích Sevillský svůdce aneb Kamenný host v Národním divadlo v Praze či ve Vytetované růži v Divadle v Řeznické. Napsala i hudbu k filmu Michaely Pavlátové Řeči, řeči, řeči, který byl roku 1993 nominován na Oscara. Těžkou nemoc, kterou trpěla pravděpodobně už někdy od osmnácti nebo devatenácti let, do poslední chvíle tajila i před nejbližším okolím.

Psáno pro Večerník Praha 8.12.2004 (číslo 285, s. 16)
Vladimír Wohlhöfner
Stránka s článkem: není