Sleeve-note:
U kolébky Nerezu nestály sudičky českomoravské hudebnosti ze Sušilových či Weissových sbírek, ani kmotři typu Donovana nebo Dylana. Tihle vysokoškolští umíněnci se před pěti lety zamilovali do latinskoamerické melodiky, do stylu v nejhorším případě považovaného za vinárenský, v lepším dostatečně probádaného Kučerovci. Postupně vynesli své trumfy - důvtipnou instrumentaci (neslýchaný ženský vokál, akustické nástroje, perkuse tehdejšího člena Andreje Koláře), pružné aranžování (samba, reggae) a především zcela soběstačnou autorskou dílnu, spravovanou hned třemi talentovanými moderními písničkáři.
Jedno nepřeslechl od začátku nikdo: tlumeně vábivý, hořce horký hlas Zuzany Navarové, který nadchl už v roce 1982 na Vokalíze, kde dostala cenu za nejlepší vokální projev (rok poté si Nerez odnáší hlavní cenu), tedy daleko dřív, než zmámila uši světových diskofilů Anglo-Nigérijčanka Sade, zpívající až neuvěřitelně "navarovským" způsobem. Pro folkové publikum dlouho platilo Nerez = Navarová (každoročně ji pár stovek hlasů vsune doprostřed první padesátky ve Zlatém slavíku), než vytanulo, že stále vybroušenější kytarový doprovod Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála je barevným kobercem, na němž pěvecká suverenita Navarové pevně stojí a od něhož se odráží. A pokud se soustředěně zaposloucháte do kontrabasové linky Vladimíra Vytisky, zjistíte, že jde o nenahraditelný zvuk nenahraditelného spoluhráče; je právě tak rozvážný a korektní jako on sám.
Jedenáct písniček na prvním albu Nerezu většinou plyne v konejšivě uklidňujícím muzikoterapeutickém duchu. Pronikneme-li však do jejich oduševněle lyrických textařských krajin, plných deště, slunce, světel, barev a vůní, kde to cinká a zvoní neběžnými obrazy, objevíme i nejeden pramen lidských smutků, bolestí a milostné trpkosti, filtrovaný ovšem autorským a interpretačním pohledem (třeba dialog ve výborné "Hlavě v krupobití" by se nepochybně v podání jiné dvojice změnil v nehoráznou trapnost). Jediný "Javor" je volně inspirovaný tradicí lidové poezie, ale docela dobře mohl vzniknout, když Sázavský s Vřešťálem vojančili v Táboře. Pro jejich texty asi nenajdeme vhodnější termín, než jaký si vymysleli sami: pocitové.
První album Nerezu je z těch, které vyvolávají chuť poslouchat skupinu i na dalších deskách. Bude tam Kytka s Navarovou? Dostane se i na ty žertovnější Vřešťála a Sázavského? Nebo budeme překvapeni tím, co právě teď píšou?