Rozhovor se Zuzanou Navarovou jsem natočila před koncertem 26. 3. v brněnském HaDivadle. Ten byl na plakátech avízovaný jako jeden z posledních společných vystoupení s Ivanem Gutiérrezem, který se chystá do zahraničí. Moje první otázka pro Zuzanu Navarovou proto mířila právě sem:

Dnešní koncert má být jedním z posledních – jaký z toho máte pocit?
No, měla bych být asi rozechvělá, nebo tak něco, ale člověk to v tom fofru nějak ani nevnímá. Asi až budeme hrát opravdu poslední koncert s Ivanem, tak možná, že si i popláčem, to já nevím, ale zatím se tady k pláči neschyluje. Takže jsme vlastně v očekávání koncertu, jako by to byl jakýkoliv jiný koncert.

A víte už, kdy to bude, ten opravdu poslední?
Řekla bych, že by to mohl být nějaký koncert v Malostranské besedě někdy v květnu, ale přesně to nevím.

To je skoro za chvilku, víte kam se Ivan Gutiérrez chystá?
Úplně původně chtěl zpátky do Kolumbie. Pak si nebyl jistý, jestli se nebude muset vrátit do New Yorku. Pak uvažoval ještě o Chile, probral toho hodně, naposledy mluvil o Madridu, jenomže teď se zamiloval do nějaké slečny, která je Srbka, takže nevím, kam nakonec půjde. Myslím, že on to taky neví, že to nechává na poslední chvíli.

V souvislosti s tím se nabízí otázka, co přijde dál. Kapelu jste měli sehranou už pěkných pár pátků, budete dál vystupovat s ostatními spoluhráči z kapely Koa?
Já jsem doufala, že se mnou chlapci budou dál vystupovat, ale přesto jsem se jich pro jistotu každého zvlášť zeptala, a dostalo se mi kladných odpovědí. Takže spolu budeme nějaké písničky hrát dál.

Na vašem posledním albu Skleněná vrba ne úplně každá písnička zní latinskoamericky. Chcete se do budoucna dál věnovat tomuto proudu nebo jej kombinovat i jinými hudebními styly?
Já si myslím, že určitě nepřestanu hrát bossanovy, protože se k nim léta uchyluju a léta je píšu, ale asi budu psát i jiné písničky, které už třeba nebudou na čtyři doby, ale na tři. Myslím, že už nejsem vnitřně jako autorka tak upnutá na tu hispanoamerickou hudbu, že jsem se trošičku uvolnila a otevřela, takže možná se ode mě někdo dočká třeba i čardáše, to já nevím.

Jaké se Vám zdá album Skleněná vrba s odstupem času? Sledujete i to, jak se prodává?
Já se o prodej pochopitelně občas taky zajímám, ale nepamatuju si čísla, takže pokaždé, když jsem se na to zeptala, tak jsem to v tu ránu zapomněla. A ještě navíc se přiznám, že neposlouchám svoje desky, takže jsem vlastně Skleněnou vrbu slyšela ještě asi jednou potom, co jsme ji smíchali. Pustila jsem si ji z toho originálního disku, když už jsem měla album v ruce a vlastně jsem se k ní už nevracela. Takže když vám řeknu, jaké z něho mám pocity, tak to budou pocity, jaké jsem měla, když jsme vycházeli ze studia. Měla jsem pocit, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách.

Loni v létě na náměšťských folkových prázdninách pro Vás bylo příliš brzy na to, abych se ptala, jakou připravujete další desku. Dnes už to ale víte docela přesně?
My se chystáme zaznamenat některé z našich posledních společných koncertů a jestli se to povede dneska v Brně nebo až za měsíc, to ví Bůh? Určitě tam ale nebudou jen písničky ze Skleněné vrby, naopak. Děláme to proto, abychom stihli zaznamenat právě ty nové písničky, se kterými už nestihneme jít regulérně do studia a chceme, aby to někde zaznamenané bylo. Budou tam i písničky, které jsme nahráli v úplně jiných aranžích na našem předchozím albu Trés. I to si chceme zaznamenat, protože se nám tahleta nová provedení líbí. Aby to slyšel ještě taky někdo jiný.

Já se ještě musím zeptat, jak to dopadlo s basou Františka Raby, která se mu na loňském vystoupení v Náměšti zlomila. Přišel o ni?
František Raba o basu nepřišel, protože basa věděla, jak se má rozbít. Že se má rozbít tak, aby se zase dala slepit, takže je slepená a všechno je v pořádku.

Co aktivity dalších členů kapely Koa? Jméno Mária Biháriho jsem viděla ve spojení s fotografiemi?
Mário nějakou dobu fotil, a pochopitelně, že to vzbudilo velký poprask, protože Mário nevidí, ale protože je to citlivý chlapec s velikou představivostí, tak se mu dařilo, dokonce mu udělali na Malé Straně výstavu. Určitě je šikovný a velice obdařený člověk.

Vídáte se se spoluhráči z kapely jenom na zkouškách nebo někdy podnikáte něco společně i mimo hraní a zpívání?
Nepodnikáme nic. Já, kam moje paměť sahá, tak se všemi svými spoluhráči za celý život jsem se setkávala jenom na zkouškách a nebo potom při koncertech, protože to, co nás spojuje, je hudba. Jinak je každý člověk jiný. To bychom asi nevydrželi. Představte si, že s někým, s kým sedíte v kanceláři, byste šla na kafe, pak ještě na večeři a pak byste šli spát do stejného hotelu a druhý den úplně to samé, to nejde.

Ráda bych zabrousila taky do soukromí – jak dlouho už si připisujete ke jménu cizokrajné příjmení de Tejada?
Já si to cizokrajné příjmení připisuju ke svému příjmení už asi dva roky, ale mohla bych to dělat už asi deset let. Můj muž je Kubánec, ale dneska už je z něho Španěl.

Jak to?
Má španělské občanství.

Můžete prozradit i něco k Vaší zálibě ve cvičení tai–chi?
No cvičení tai–chi je moje nejzamilovanější činnost. Já se právě už tady začínám rozhlížet, jestli je tu nějaký plácek, že bych tam vyběhla a trošku se občerstvila. Protože to je něco, co člověku nesmírně pomáhá, co vám harmonizuje energii, rozhýbá vám celý tělo, uklidníte se, naladíte se správně, to je výborná věc.

Nemáte někdy pocit, že my Evropané nemůžeme do tai–chi až tak proniknout jako Číňané, od kterých vlastně tai–chi pochází? Neschází nám jakési kulturně historické povědomí kořenů těch pohybů?
Myslím si, že rasa nebo místo narození vám nemůže zabránit v tom, abyste se něčemu naučila, protože to by byl takový rasismus naruby. Já nevěřím tomu, že všichni černoši uměj senzačně tancovat a hrát a zpívat soul, stejně tak nevěřím, že každý Rom je od narození hudebně založený a stejně tak nevěřím, že k tomu, aby se člověk mohl naučit nějaké asijské východní nebo bojové umění, nebo aby pronikl do nějaké tamní filozofie, že by se tam kvůli tomu musel narodit. Tomu nevěřím.

Tai–chi je kromě krásné relaxace také bojové umění, myslíte, že někdy budete potřebovat jeho bojovou stránku?
Věřím, že to nebudu nikdy potřebovat.

Máte nějaké další záliby kromě tai–chi?
Moc ráda chodím na houby, jenomže loňské léto mě vypeklo. Nějak bylo málo hub nebo aspoň tam, kudy já jsem chodila, tak tam se vloni nějak houbám nedařilo, tak už se těším zase na letošek.



Psáno pro Tamto, subjektivní kulturní revue 8/2000
Dáša Stránecká
Stránka s rozhovorem: www.tamto.cz/hudebni-alternativy/zuzana-navarova-000326-live/
www.tamto.cz