11. listopadu na koncertě v Kuřimi byla předána Zuzaně Navarové a všem členům její kapely KOA zlatá deska za prodej desky Barvy všecky. Samotný slavnostní akt se odehrál hned po přestávce a nenarušil prakticky vůbec spád koncertu. Přesto ho vydavatel - brněnští Indies - pojal opravdu důstojně. Osobně považuji za víc než jen hezké gesto to, že každý dostal svou zarámovanou zlatou, přičemž Mário Bihári měl nápis o zlatosti vyveden braillovým písmem, aby si ho mohl opravdu přečíst sám.
Koncert byl výtečný, Navarová a spol. v něm ve velkém tempu odehráli za více než dvě hodiny nejen téměř všechno podstatné z předchozích alb (i když pochopitelně celý repertoár přehrát nemohli), ale i takové množství písní, které zatím na deskách nejsou, že si myslím, že by mohli prakticky okamžitě nastoupit do studia a natočit další výtečnou desku. Průvodní slovo se omezilo na minimum, dramaturgie vsadila na rychlý sled barevně velmi různorodých písniček, kterému se publikum rádo okamžitě přizpůsobilo a ochotně následovalo kapelu smrští různorodých hudebních nálad a vlivů. Všichni muzikanti měli dostatek prostoru, aby se blýskli svým mistrovstvím a nikdo na druhé straně neopruzoval zbytečnými exhibicemi. Zuzana Navarová prokázala, kolik skryté energie se skrývá v jejím pokorném zpívání, kde každá emoce je doprovázena něčím, co lze popsat jako laskavost a vnitřní smíření.
Přídavků byla plná hrst a mám-li hovořit za sebe, tak konečný pocit byl, že do mne přenesli něco ze své vnitřní harmonie.

Post scriptum
Dne 7.12. přinesl tisk krutou zprávu. Po těžké nemoci Zuzana Navarová zemřela. Nemohu tomu uvěřit, a přece musím. Na předchozí recenzi, napsané dávno před tím, nechci a nebudu měnit ani písmenko. Smrt nemá dost sil, aby zbavila náš život smyslu. I díky Zuzaně to vím naprosto přesně. Ať její písně na andělských křídlech dál krouží nad naším světem, ať ji bohyně pokoje konejšivě sevře v náručí.



Psáno pro Folk & Country leden 2005
Jiří Moravský Brabec
www.folkcountry.cz