Poněkud opožděně a s větším odstupem se vracím ke druhému albu skupiny Nerez. Zatímco první deska Masopust (Panton 1986) shrnovala špičkové písně souboru nahrané až na výjimku v královéhradeckém rozhlase v letech 1982, 83 a 85, album Na vařený nudli vzniklo „naráz“ (říjen – listopad 87) ve studiu Petra Kocfeldy. Hudebně přispěli tenorsaxofonista Václav Bratrych, Laura a její tygři (Na vařený nudli), dechové kvinteto Liběny Séquardtové (Dušičky), klávesista David Noll (O samotě) a další intrumentalisté. Obě alba dnes působí odlišně. Prvnímu chybí čirost a jas zvuku druhého, proti koncentraci hitů na Masopustu je „Nudle“ deskou méně výraznou, spíše zklidněnější, znivelizovanější, statičtější a konzervativnější. Uvedená charakteristika nechť není chápána jako výtka, ale konstatování standardu, který si Nerez zachoval, jsa ostrovem v moři hudebních proudů a mód. Přiznám se, že mne kapela neodvazuje jako na Vokalíze 82 a 83, ale spíše zasnívá, ukolébává a jemněji ladí na svoji vlnu. Soubor vytvořil a do jisté míry i spoludefinoval solidní, instrumentálně vybroušený styl, podmaněný latinskoamerickými rytmy, korunovaný průzračně suverénním hlasem Zuzany Navarové. Její pocitové texty (vedle tří mužsky bolestných od Zdeňka Vřešťála), většinou typu „na“ – Načerno, Naruby, Naboso, nepříběhově proplouvají muzikou i hlasy a nechávají je vyznít v rozmanitých odstínech. Přizvaní kamarádi a hosté občas Nerez mírně rozšířili do jazzova či rockova (Na vařený nudli, O samotě), což barevnost desky jen umocnilo. V této souvislosti nelze pominout okénkově mozaikový obal Michala Cihláře, který dojem klidného vlnění, plného střípků a obrázků, sálajícího z Nerezu, už dopředu opticky navozuje.
Hodnocení: 3/5


Psáno pro časopis Melodie 2/1990
Vladimír Vlasák
Stránka s článkem: není

Další hodnocení (Melodie 2/1989):
Ivan Cafourek 2,5/5
Jiří Černý 4/5
Antonín Matzner 3/5
Ivan Poledňák 4/5
Jaromír Tůma 3/5
průměr 3,3