Zřejmě opravdu definitivní tečku za nazapomenutelnou etapou Nerezu učinili pánové Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský (Zuzana Navarová jim při tom nechala volnou ruku) přichystáním 'memoárového' alba s přiléhavým názvem Nej, nej, nej. Podobná označení sice vždy znějí poněkud velikášsky, zde se z toho však výše jmenovaní vtipně 'vylhali' tím, že zároveň využívají název někdejšího hitu Josefa Zíma a Pavlíny Filipovské, který v půvabně recesistickém a capella provedení sami zapějí na úplný závěr.
Deska obsahuje jedenadvacet písničkových položek, o jejichž složení rozhodl v tajném hlasování pověřený pětičlenný kolektiv (včetně herečky Báry Hrzánové), ovšem v případě Nerezu se snad ani nedá nějak výrazněji přestřelit. Nejvíce materiálu bylo podle očekávání převzato z debutu Masopust (1986), ale zastoupena jsou zde prakticky všechna důležitá období i vývojová stadia kapely (včetně spolupráce s Laurou a jejími tygry).
Nerez zkrátka důkladně vycídil své 'rodinné stříbro' a předkládá ho všem zájemcům na korkovém (viz booklet) podnose. Ne že by po těch letech ještě samým leskem přecházely oči, ale punc pravosti a kvality je na každém 'drahocenném předmětu' stále víc než patrný.

Body: ***** *** 8 z 10



Psáno pro Rock & Pop 22.1.2002 (1/2002)
Leoš Kofroň
Stránka s článkem: www.muzikus.cz/recenze/NerezNej-nej-nej~22~leden~2002/
www.muzikus.cz