Barvy všecky

“Zachraň mě, zachraň mě, v poutech, ne v bolesti,
zachraň mě, zachraň mě, v Bohu, ne v neřesti…”
“A Deus”

Dvě DECKY, GARMÓŠKA a hudby BARVY všecky
Pestré a milé je nové album zpěvačky a autorky Zuzany Navarové, kdysi působící v latinou šmrnclém folkovém Nerezu, později v triu Tres, či ‘jen’ ve dvojici se zpěvákem a kytaristou Ivánem Gutiérrezem. Zuzana jakoby si z každého předchozího ‘působiště’ na novou desku odnášela Cosi, co dál rozvíjí a vylepšuje. Její písničky tak album po albu získávají nový rozměr, což bohatě dokládá i zvuk, resp. celý repertoár její loňské indi(es)ánské novinky “Barvy všecky”.

“Kroužili lišaji, při samém okraji, při samém okraji, života,
Při samém okraji, stíny dva lišají, srdce jim tluče a třepotá…”
“Lišaji”

Zuzana Navarová vyšla z folku, a dodnes se ta hudba na jejích deskách objevuje. Od uslzeného a uslintaného kotlíkářského folku plného sluníčka, kytiček, lásek a kamarádství je ovšem natolik vzdálená, až to možná pravověrným nemusí být milé. A přesto právě ona se svou skupinou Koa ukazuje cestu ze stylové folkové pasti, když jí v písničkách zní nádherná náladotvorná harmonika božského Roma Mária Biháriho, nebo jeho zpěv ‘v originále’, klavír či klarinet…

“Co z křídel, co z básně, tak z čista jasně,
a hedvábně krutě, zní píseň pro labutě…”
“Pro labutě”

Ty písničky jsou přirozené, lehké a jaksi samozřejmé, se styly si tu evidentně nikdo hlavu neláme. Úvodní “Mami, já vodu nechci” zní díky harmonice názvuky francouzského až ruského reggae a akustická kytara si vespod sóluje latinu, navrch vícehlasně romština i čeština (a v “Taši delé” i angličtina a… snad i řeč Tibetu? A o něm je i klidná síla “Gautama”, ne?) – zkrátka sympatická a usměvavá Zuza a spol. už dávno ‘v Evropě’ jsou. A dál…

“Eben a slunečnice, v medu když tone lžíce,
co olej ze světlice, jsou prý břišní tanečnice…”
“Dnes nefouká víte, miláčku”

V textech najdete lehké odkazy na Bibli (“Už hoří keř, už taje kov, už slyším racky…” – ta úvodní) či obracení se k Bohu (“Indiánská”), ale opět nic militantního, jen samozřejmá součást celku. Dost se mi líbí a je mi po čertech sympatické, že jsou v bookletu romské větičky přeložené do češtiny – i to svědčí o tom, jak Zuzaně záleží na srozumitelnosti Máriových slov.

“Ve stínu mandloní, oči si zacloní,
jak slunce na dlani, oni jsou spoutaní…”
“Gautama”

Na téhle desce máte pořád co objevovat a chválit, náladovost a smyslnost Zuzanina zpěvu si s jejími a Máriovými slovy (a samozřejmě fantastickou garmóškou jak z Montmartru, rád se opakuji) výborně rozumí, a hudba ta k nim ušita je na míru. Neční a neruší, souzní. A nedost na tom, stejně působivě to Oni umí i na koncertech; ani tam ta opravdovost, smutek či nadšení, emoce a živočišnost nechybí. Navarová si zkrátka stále jde za svým, nikoli však přes mrtvoly. Takhle to má smysl, právě tak je to fajn, a v pořádku. Fantastická deska bez stínu kompromisů!

“Přicházíš z hor, ze Země sněhů, slunce, co pálí do mraků,
kde řeky se rvou, o kámen z břehu, a duše lítaj na draku…”
“Taši delé”

Pozn.: Se Zuzanou a Máriem na CD hrají, a na konečném výsledku se tak podstatně podílejí, Camilo Caller (bicí souprava, perkuse, sbor), Omar Khaouaj (kytara) a František Raba (kontrabas, el. basa a sbory)

Hodnocení autora: * * * * * * (6/7)



Psáno pro Musicpage.cz Datum neznámé
Radek Strnad
Stránka s článkem: www.musicpage.cz/mp/rec813.htm
www.musicpage.cz