Jednou ze zpěvaček, které byly nominovány českou Akademií populární hudby na Zlatého anděla za loňský rok, je Zuzana Navarová. Dnes večer vystoupí se svou doprovodnou kapelou Koa ve zlínském klubu Golem.

Nominace, kterou zpěvačka Zuzana Navarová získala hlavně díky poslednímu albu Barvy všecky, ukazuje, stejně jako předchozí sólové desky Skleněná vrba a Zelené album, že bývalá členka kapely Nerez obstála neobyčejně dobře i na sólové dráze. Po několikaleté spolupráci s kolumbijským kytaristou Ivánem Gutiérrezem v současnosti tvoří a koncertuje s kapelou Koa. V ní v současnosti hrají bubeník Camilo Caller, basista František Raba, kytarista Omar Khaouaj a harmonikář Mário Biháry, který na posledním albu Barvy všecky složil tři ze čtrnácti písní. Hudba, kterou Koa hraje, hýří všemi barvami stejně jako mezinárodní obsazení skupiny. Pohybuje se na pomezí latinskoamerických rytmů, folku a romské hudby. I v textech zní čeština vedle španělštiny, romštiny či angličtiny.

Jaký byl a je váš život po Nerezu? Splnila se očekávání a plány, se kterými jste vstupovala na sólovou dráhu?
Moc jsem si toho nepředstavovala, zkrátka jsem hrála s Ivánem Gutiérrezem, dokud v Praze bydlel, a když se odstěhoval do Madridu, honem jsem napsala nějaké písničky, abychom s kapelou Koa měli co hrát. Díky Bohu to všechno šťastně dopadá.

Vnímáte rozdíl mezi posluchači tam a jinde v České republice, kde koncertujete?
Říkává se, že směrem na východ od Prahy bývá diváctvo temperamentnější, ale my jsme zažili i velmi živé Plzeňáky, nebudu se tedy do podobných národopisných sond pouštět. Zkrátka, někdy se sejdou lidi zadumaní, jindy je s nimi sranda, ale vždycky to má své kouzlo.

Máte štěstí na výběr hudebních spolupracovníků. Vaším objevem byla i romská zpěvačka Věra Bílá, ve skupině Koa se čím dál víc prosazuje mimořádně nadaný muzikant Mário Bihári. Vybíráte své spolupracovníky cílevědomě nebo se řídíte spíš intuicí?
Posledních pár let se důsledně snažím naslouchat hlasu intuice. Možná byste si díky tomu i mysleli, že nejsem tak úplně normální... Ale zdá se, že to vychází.

Vystudovala jste španělštinu a češtinu na Karlově univerzitě a nějaký čas jste španělštinu i učila. Bavilo vás to? Dovedete si představit, že byste se k učení jednou vrátila?
První rok mě vyučování naplňovalo nadšením, druhý rok už to nebyla taková sláva, musela jsem brzo vstávat, a to s nočními návraty z koncertů moc nešlo dohromady. Návrat do školy by pro mě nebyl asi jednoduchý.

Vaše hudební kariéra se odvíjí ve znamení tří výrazných období: legendární Nerez, spolupráce s Ivánem Gutiérrezem a kapela Koa. Začínáte vždy znovu nebo tato období na sebe navazují?
Spíš mám pocit, že jsou to nové a nové začátky, a to se mi líbí. Ale samozřejmě všechno se vším souvisí.

S kolegy z Nerezu jste absolvovala obor populární zpěv na pražské konzervatoři. Je podle vás pro zpěváka důležité hudební vzdělání, nemůže se stát určitou překážkou spontánnosti projevu i komponování?
Každý člověk, nejen muzikant, by se měl učit co nejvíc a možná i co nejdéle. Záleží na každém, jak si to své vzdělání přebere.

Jak vznikají vaše písně? Zhudebňujete už napsané texty nebo píšete na hotovou hudbu?
Někdy tak, jindy onak. Nejradši jsem, když písnička vzniká jakoby sama od sebe.

Pod pojmem latinskoamerická hudba si asi mnoho lidí představí halasný ukřičený zvuk karnevalů. Vaše latina je spíše tlumená, zádumčivá. Mám však pocit, že se vám na poslední desce podařilo přesně vyvážit veselé a smutné, melancholii i hravý optimismus...
Velmi se snažím, aby v našich písničkách vůbec nic smutného nezaznívalo, a teď se dozvídám, že je to smutné vyváženo veselým. No, zaplať Bůh, že je to aspoň vyváženo!

Co vás v hudbě baví nejvíc? Proces tvorby, nahrávání ve studiu, nebo živé koncertování?
Proces tvorby moc velká zábava není, nahrávání s naší kapelou sice zábavné bylo, ale ve skutečnosti práce ve studiu bývá dost stresující, chci tedy říct, že jednoznačně úplně nejvíc mě oblažuje živé koncertování se skupinou Koa.

Několikrát jste kratší nebo delší dobu pobývala ve španělsky mluvících zemích. Nelákalo vás to někdy zůstat tam, když navíc nemáte problém se zvládnutím jazyka?
Upřímně řečeno, kdysi jsem si položila otázku, jestli bych nebyla spokojenější na Kubě, ale věděla jsem, že by se mi stýskalo po Karlově mostě, tak jsem se vám sem vrátila.



Psáno pro Mladá fronta Dnes 14.2.2002
Viera Divoká
Stránka s článkem: není přístupná
www.mfdnes.cz