Zuzana Navarová přisvítila horké léto ještě navíc karibským sluníčkem, čtyřicetiminutovým slaďounkým dortem smutných, avšak zároveň posilujících, odvahu do dalších střetů s láskou dodávajících písniček táhnoucích se jako karamel. V téhle lázni se Zuzana vycachtala s náramnou chutí a navýsost dovedně.
Chci tím říci, že tahle ve všem příjemná deska je nejen zpestřením letní sezóny, ale v kontextu české populární hudby novátorským počinem, který dává zapomenout na latinskoamerické rytmy v podání Kučerovců nebo cirkusových kapel; tohle není muzika k drezúře koní ani soundtrack k televiznímu šotu z lidově demokratického Ostrova svobody. Tak jako se kdysi bílí Američané zamilovali do blues a soulu, začali ho zpívat po svém a přiblížili ho tak bílému publiku, tak i Zuzana Navarová při vší úctě a pokoře k originálu proměnila latinskoamerickou cukrovou třtinu v novou kvalitu. „Ten patos tam není,“ řekla kdesi a tento její výrok symbolizuje spojení dvou kultur s vydařeným výsledkem. Krásná muzika, krásné básnivé texty, znamenité aranže – včetně těch instrumentálně skromných směrem ke stále kontemplativnějšímu konci desky – krásný Zuzanin hlas (výrazově bohatý, barvitý – jaká to úleva po vřeštících husách Whitney Houston nebo Mariah Carey, jimž se nevyhnete v restauracích, samoobsluhách...). Vynikající spoluhráči a skutečný mistr zvuku a hudební režie Petr Kocfelda (last but not least!) dílko dovršují.
Tuhle desku mám rád a Monitoru za ni zase maličko umáznu z mínusu, který u mne má za ten hrozný Kabát.
Hodnocení: 3,5/5


Psáno pro časopis Melodie 11/1992
Ivan Cafourek
Stránka s článkem: není

Další hodnocení (Melodie 10/1992):
Petr Dvořák 3/5
Karel Peniš 3/5
Ivan Cafourek 3,5/5
František Fiala 4,5/5
Jaromír Tůma 4,5/5
průměr 3,7