Asi málokterý folkový posluchač nezná jméno Zuzany Navarové, a tak také každý dobře ví, že z většiny desek, na kterých se její jméno objevilo, se vyvalí spousta latinsko-amerických rytmů doprovázených cizojazyčnými texty. O to více pak bude posluchač u této desky překvapen.
Nechci tím snad říci, že na téhle desce by se žádný takový kousek neobjevil, ale je jich rozhodně méně než na deskách předchozích. Tato změna je totiž poměrně logickým vyústěním situace personálních změn v kapele. Kapelu před časem opustil Iván Gutiérrez, což znamenalo nejen ztrátu kytaristy, ale také autora, aranžéra a vůdčí osobnosti. Zuzana Navarová však kapelu okolo sebe udržela a byla náhle nucena postarat se o nalezení nového kytaristy i shánění repertoáru a tvoření aranží. Odpověd na otázku „jak se jí to povedlo“ najdete právě na této desce. Můžete se tedy zaposlouchat do převážně českých textů a autorských melodií z dílny samotné Zuzany Navarové, které jsou občas proloženy nějakým tím slovem, větou či celým refrénem v nějakém tom, pro nás cizím jazyce. Je to celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, že kapela je svým obsazením naprosto mezinárodní, a jak sama Zuzana říká, o to více má kapela právě důvod a nárok nějaký ten cizojazyčný text do svých písní vložit, aniž by to vypadalo jako nějaký kalkul. Na desce tak zaslechnete vedle češtiny také angličtinu, španělštinu, portugalštinu, polštinu, maďarštinu, dvě slova tibetská, jedno indiánské. To, co pak nevzešlo z dílny Zuzany Navarové, je dílem Mária Biháriho. Tři písně (Soske, Kamínek, Řekni mi bože) poznáte celkem snadno, neboť na vás dýchne cikánský rytmus a někdy také text.
Dalším, podle mne velikým pozitivem téhle desky je, že příjemný hlas Zuzany Navarové je doplněn neméně příjemným hlasem slepého akordeonisty, pianisty a klarinetisty rómského původu, Mária Biháriho. Mário vám předvede, že zpívat skutečně umí. Ačkoliv nemám moc v oblibě akordeon, musím říci že Mário ho umí do písní začlenit přesně v té pravé decentní míře. Téměř ve všech písních uslyšíte akordeon jen v aranžích, jen málokdy hraje samotnou melodii písně. Ostatně Mária můžete také znát z rómské kapely Triny, kde ovšem nemá zdaleka takové čelní postavení. Mimochodem právě obě tyto kapely jste mohli zaslechnout 31.12. na ČT2.
Co se pak týče ostatních instrumentalistů, Camilo Caller na bicí a perkuse, Omar Khaouaj na kytaru a František Raba na kontrabas a baskytaru, ti své nástroje ovládají stejně tak dobře a stejně tak dobře je dokázali začlenit do celku tak, aby nijak nevyčnívali a splynuli do jedné pěkné harmonie.
Na první poslech by vás mohla asi nejvíce oslovit píseň s pořadovým číslem 3. Je to jediná píseň ještě z doby účinkování Ivana Gutiérreze, jejíž je také spoluautorem. Řeč je o písni Taši delé, ve které objevíte tibetštinu a která si za námět vzala skutečnou politickou událost z tibetských náhorních plošin, kdy čínská vláda odstranila mladého lámu „Slunce Sanghy a Dharmy“. Deska je velice rozmanitá. Tomu už napovídá i samotný obal a název desky, tedy „Barvy všecky“. Žlutá, modrá, červená a zelená, ve kterých je booklet vyveden, tedy barvy čtyř živlů, jsou opravdu také rozděleny mezi jednotlivé členy kapely a její manažerku. Deska Barvy všecky je podle mne jedním z nejpovedenějších nosičů vydaných u Indies Records a také jednou z nejlepších desek vydaných v minulém roce. Domnívám se, že o ní ještě uslyšíme v různých anketách o nejlepší desku. Já sám jsem jí v anketě rádia Proglas zařadil na první místo.
A na závěr snad už jen pro úplnost dodám, že deska byla nahrána v pražském studiu Largo v hudební režii členů kapely, tedy Zuzany Navarové a Františka Raby, a že si ji můžete koupit třeba teď hned přes internet na www.indiesrec.cz nebo za par dni v našem novém FOLKtimovském obchodě.


Psáno pro Folktime.cz 8.1.2002
Zubřík
Stránka s článkem: www.folktime.cz/clanek.asp?id=527
www.folktime.cz