Dva rodáci z Přerova se nakonec sešli na jednom albu, ačkoli už to nevypadalo. Přípravy nahrávky nazvané Nebe počká zabraly šest let a na internetových stránkách se z posouvání termínu vydání z měsíce na měsíc stala zábavná tipovací soutěž. Legrace ale není na místě - Karel Plíhal cvičil na kytaru šest hodin denně a chystal se na obtížný úkol; vtělit obvykle bohaté jazzové instrumentace do jediného nástroje a projít s ním světem báječných rozmarů, jimiž si mladý Josef Kainar ve čtyřicátých letech „nadlehčoval“ těžké časy. Pro kratochvíli svou i přátel psal písničky i české texty k dobovým šlágrům, jež znal z rozhlasu v podání Binga Crosbyho, Colea Portera, Bennyho Goodmana a dalších. Některé písně zlidověly, ty co se ocitly v repertoáru českých zpěváků shromáždilo album Obelisk v roku 1977. Tehdy Miss Otis lituje zpíval Jiří Jelínek (ale též Karel Černoch), Jiří Suchý Mrtvého vrabce, Bázlivou Karel Hála, balady Blues železničního mostu a Černá kára známe z nezapomenutelného podání Evy Olmerové. Mimochodem, právě v Černé káře se s Eviným temným altem na albu se ctí vyrovnala kultivovaná Zuzana Navarová, zpívající i v dalších čtyřech kusech.
Plíhal vytvořil ucelenou kolekci dvaadvaceti písní, k nimž vytvořil originální kytarová aranžmá. Výsledný dojem neopřel pouze o svůj specifický, křehký přednes Kainarových veršů, jež často obsahově předčily anglický originál. Uzrála v něm idea vytvořit k textům zcela nový, samostatný hudební plán a ozvláštnit jazzové melodie kytarovým doprovodem, který by nezaostal za orchestrem s jeho možnostmi dynamiky, barev a ozdob. Písničkáři se to podařilo na virtuosní úrovni a nástroj v jeho rukách doopravdy swinguje. Působivé je i vynalézavé užití nahaleného zvuku elektrické kytary; z něj skvěle těží atmosféra například v Imperiál blues. I zde se Plíhalově dokonalosti přizpůsobil kytarista P. Binder, s nímž má autor další plány.
Nebe počká je úctyhodná, precizní nahrávka, která má šanci objevit poetiku Josefa Kainara novým posluchačům. Nic nevystihuje Plíhalův nekalkulující, poctivý přístup výstižněji než Kainarova báseň Epitaf, kde se říká: „... na posledním kroku dlouhé cesty smět se ohlédnout a říci: Byla přímá - to je nejkrásnější triumf duše bojující, ačkoliv trvá jenom jeden dech.“


Psáno pro Reflex 43/2004 (asi 21.10.2004)
Milan Tesař
Stránka s článkem: www.reflex.cz/Clanek17724.html
www.reflex.cz