Nemá se šmahem hodnotit hned na začátku recenze, já vím, ale protentokrát jsem si to neodpustil. Pozdním sběrem Nerez totiž definitivně uzavřel svou veledůležitou kapitolu v českém folku osmdesátých a devadesátých let. Přitom se vlastně nejedná o žádnou novinku, podle informací z bookletu byla kazeta Co se nevešlo vydána vlastním nákladem (hodně omezeným) už v roce 1991. Jako celému dílu Nerezu, i jí se dostalo patřičné péče v počítačovém studiu, i když v digitální podobě vychází až v roce 2001, tedy šest let po remasteringu tří zásadních nerezovských elpíček (a sedm let po rozpadu Nerezu).
Písně na Pozdním sběru jsou seřazeny chronologicky, takže ty úplně největší „vykopávky“ hrají přibližně do poloviny CD. Úvodní skladba je Navarovou přetextovaná maďarská lidovka, v níž se i sama doprovází, neb píseň pochází ještě z doby před Nerezem. Málo platné, už v roce 1979 to byl hlásek jako víno. Vzápětí se představí i duo Vřešťál se Sázavským ulétlým songem Coca-Cola, aby ve třetí písničce konečně došlo ke spojení tří vrcholů základního trojúhelníku Nerezu. Během první půle ještě zazní pár „sranda“ písní, které jsou vyváženy klasickými portovními nerezovkami a přes Ivana Hlase (Před chvílí byla tma) se posluchač prokouše ke známějším skladbám.
Druhá část kompaktu je totiž složena z dílek, které již oficiálně nahrány a zveřejněny byly, třebas Za poledne, ta je hned na dvou CD (Ke zdi, Stará láska Nerez a vy). Nahrávky však vždy pocházejí z živého hraní a tudíž se od studiových verzí více či méně liší. Výrazně je to znát například v písni Na dně, což je v této verzi typická nerezovská perla.
K poslechu CD silně doporučuji booklet, v němž vás Zdeněk Vřešťál postupně seznámí s historií všech písniček, přičemž sem tam přidá k dobru nějakou perličku. No, vlastně hned v úvodním odstavci mě rozesmál větou „…jsme si rádi přiznali, že z nás draví kapitalisté asi nebudou.“ Jak z koho, že?
Suma sumárum - poslední album Nerezu Co se nevešlo se mi opravdu líbí, byť je na něm i pár jednoduchých úleťáren (Coca-cola, Nej nej nej), které bych nemusel slyšet zrovna dvakrát. Patří to však k věci, k atmosféře, kterou koncerty Nerezu mívaly, dokumentuje to kapelu z jiného úhlu pohledu. Takže je při desátém či patnáctém poslechu už nějak přetrpím nebo i přeskočím, protože spousta těch dalších písniček (Malování, Vítr, Na dně, Rozpravy, Somrkrálka - blues…) stojí za to. Jsou opravdu nikdy nerezavějící.

Psáno pro InternetFolk.cz 14.9.2001
David Jirků
Stránka s článkem: www.ifolk.cz/index.php?show=article-1921-
www.ifolk.cz