Občas se ve mně vzedme démon lokálpatriotismu a já si pak s chutí pohrávám s myšlenkou, že všichni, co za něco stojí, musejí mít přece něco společného s východními Čechami, nejlépe pak se samotným Hradcem Králové. Moravanům zřejmě způsobím těžkou trhlinu v jejich jinak tolik kompaktním sebevědomí, ale nemohu jinak: I Petr Ulrych se narodil v Hradci Králové. Pravda, Hanka je až z Liberce, ale to je od nás pořád blíž než z Brna. A bylo to právě v hradeckém divadle, kde jsem v temnotě první půle 70. let u zázračné příležitosti premiéry senzační rockové opery Nikola Šuhaj Loupežník (řekli bychom dnes „úspěšného muzikálu“?) na vlastní velmi vyvalené oči pomalu dospívajícího dítěte spatřila svého prvního „živého zpěváka z televize“ – Petra Ulrycha. Kecám, první byla ve skutečnosti Martha Elefteriadu v úžasném maxikabátě s kapucou, potkala jsem ji cestou z hudebky, ale Marthu teď nepočítám, s ní jsem si to už vyříkala minulý týden, ostatně byla zpěvačka, ne zpěvák. Podobné zážitky i jakkoli jinak související s lehkonohou múzou pop-music ve mně v onom proklatém a rozjitřeném věku vyvolávaly stavy blížící se srdečnímu selhání, a není tedy divu, že se mi pečlivě ukládaly do paměti, jako by čekaly, jak to všechno dopadne.
A tak i celý Nikola Šuhaj Loupežník zůstal se mnou a z vinilu denně přizvukoval mé pubertě a ze všeho nejkrásněji pak chlácholivá píseň Eržiky.
A vesele uběhlo nějakých deset, možná patnáct let a už jsme seděli s Hankou a Petrem v jakémsi cizokrajném hotelovém pokoji a podávali si kytaru a vzdáleni od domova pili jsme becherovku, a dost možná i myslivce, a já zase poslouchala Eržiku.
A vesele uběhlo nějakých dalších deset, možná patnáct let a já jsem seděla v sále (už ani nevím pokolikáté) na koncertě, kde už Javory nehrály Eržiku, ale Malé zrnko písku, a v šatně jsme pili výborné víno, a já byla blažená jako za časů Nikoly Šuhaje. A najednou jsem si vzpomněla, kterak mi tehdy v tom cizokrajném hotelu Hanka předpověděla, že se jednou dostanu do muzikantskýho nebe, a rázem jsem pochopila, že pokud měla na mysli nebe „sedmé“, pak se to právě vyplnilo. A jestli myslela „mezi svaté chocholaté“, tak to se teda těším!


Eržika
(Petr Ulrych)

Kolovrátek skřípe
v starých trámech praská
a další vráska příběh vypráví

Je v něm smrt i láska
je v něm marná touha
sám pomstít všechno zlo a bezpráví

Sám a sám na stezkách srázných
to chce víc než sílu
to chce lásku
lásku
lásku velkou lásku čistou
trápenou a prožitou
takovou co říká
proč jít dál
ná na ná na ná ná...

Kolovrátek zpívá
jednotvárnou píseň
a tiše skrývá trpké přiznání

Přes práh tiše vklouzla
stará víra v kouzla
že žádná střela lásku nezraní

Sám a sám když kruh se denně úží
to chce víc než kouzla
to chce lásku
lásku
lásku velkou lásku čistou
trápenou a prožitou
takovou co říká
proč jít dál
ná na ná na ná ná...



Psáno pro Neon 6/2000
Zuzana Navarová
Stránka s článkem: www.martinreiner.cz/public/neon/9.pdf
www.martinreiner.cz/casopis-neon/