Jen velmi zvolna doznívala sexuální revoluce, byl totiž rok 1980 a my zakládali kapelu, ještě to nebyl Nerez, ale už to byli Vřešťál, Sázavský a nějaká Navarová, a chodili jsme na Marsyas (už to nebyli Michnová – Kalandra – Oskar Petr, ale Michnová – Kalandra – Skála – Vondráček), jako ostatně všichni ti, kdož byli tenkrát lačni čehokoli navýsost neobyčejného. Erotické podusno v narvaných studentských klubech bylo k zalknutí, záhadné texty hemžící se samými „vévodí“ a „hů – hů“ nám zamotávaly šišky, Michnové rafinované otáčivé pohyby realizované z barové stoličky rdousily vyprahlá hrdla vysokoškoláků a Skálova vypjatá kytarová sóla jakoby dávala tušit, že se schyluje k rituální vraždě mého mladého srdce.
Jo, byly to časy krásné, plné mindráků a nejistot. A Marsyas byli pro naše komplexy uskupením zvlášť šťastně vybraným. Se Zuzanou Michnovou se těžce srovnávaly nejen začínající zpěvačky, ale i všechny holky, co chtěly mít dlouhé a nikoli řídké vlasy, z Pavla Skály měli mindrák zase kytaristi, z plavovlasého Jirky Vondráčka všichni lyžaři (pozn. autorky – lyžař je pro autorku symbolem evropského erotického ideálu), jen z Petra Kalandry si nikdo těžkou hlavu nedělal, snad proto, že se nikterak vážně nebral ani on sám. A to se o něm mezi muzikanty s uznáním říkávalo, že je jediný opravdový Američan v Praze. A protože jsme i my byli talentovaní a sveřepí, brzy jsem s Pavlem Skálou (na baru v Redutě?) rozkládala o domácí a nepochybně i světové hudební scéně, od Jirky Vondráčka přijímala nabídky (jak se ukázalo nesplnitelné) k otextování jeho písní, se Zuzanou hledala (marně ovšem) skryté významy tolik prchavých metafor, jen od Petra Kalandry se mi dostalo prosté informace, že mám „dobrý kozy“. Tehdy mě jeho sdělení pohoršilo, dnes mě rozveseluje, časy se mění. A jak se tak časy mění, přešel Jiří Vondráček k bigbeatu s názvem Turbo a do kapely Marsyas přibyl Jarin Nejezchleba, můj nejzamilovanější violoncellista na světě. (Doufám, že Ti, Jarine, někdo tohle moje povídání ukáže!) A jak se tak časy mění, mění se i kapely a rozpadají se kapely a zakládají se kapely jiné, a tak Pavel Skála s Jarinem hrajou teď možná někde s Vladimírem Mišíkem (oni chlapi stejně asi nejradši hrajou s chlapama), Zuzana přibližně desátý rok slibuje, že něco napíše, a Jirku Vondráčka teď nejspíš potkám někde na schůzi. Koho však zcela jistě už nikde nepotkám, je Petr, a tak mu aspoň „jako“ posílám písničku, kterou ještě nikdo nikde neslyšel...
To jsem si tak vzpomněla, jak jsme se kdysi po koncertě „Maryášů“ motali někde mezi Redutou a Parnasem a mě nakonec po všech dvojkách bílýho dovezla tramvaj někam k Šárce, byla zima, půl druhý ráno, a já, holka z Hradce, vůbec netušila, kde že to jsem. Kdo z Prahy zná jen Václavák a Národní divadlo, pak jistě chápe...
Kdo to tenkrát vlastně platil?


Piráti
(Zuzana Navarová d. T.)

Hubená noc přisedla si s otráveným vínem
Bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem
Divá jízda na Parnasu
– holka z oka loví řasu
Ještě chvíli slyším basu
purpurovým stínem

Hubená noc přisedla si, pobaveně zvadla
Bledá holka přikryla tmu, koukla do zrcadla
Zablýsklo se nad Parnasem
hodil marně básník lasem
Drobná píseň tenkým hlasem
zachřadla, až schřadla

Kde jste, mí kumpáni
nahořklých nocí
kde jste, mí piráti
houpu se v bocích
Kde jste, mé přízraky
pobledlých svic
Vezte mě, tramvaje
do Vokovic

Hubená noc přisedla si s otráveným vínem
Bledá holka přikryla tmu černým baldachýnem
Ztratila se v nočním dešti
moje tramvaj, vem ji nešť i
básník, ten, jak Tokaj z Pešti
koktal na mě svý: nem...
Nem tudom... Piráti
nahořklých nocí
Kde jste, mí kumpáni
houpu se v bocích
Kde jste, mé přízraky
pobledlých svic
Vezte mě, tramvaje
do Vokovic

Hubená noc přisedla si, pobaveně zvadla
Bledá holka přikryla tmu, koukla do zrcadla
Divá jízda na Parnasu
– moje tramvaj – mění trasu
Ještě chvíli slyším basu:
zachřadla, až schřadla

Kde jste, mí piráti
nahořklých nocí
Kde jste, mí kumpáni
v tichnoucích krocích
Zdravím vás, přízraky
a pak už nic
jenom ty tramvaje
do Vokovic



Psáno pro Neon 4/2000
Zuzana Navarová
Stránka s článkem: www.martinreiner.cz/public/neon/7.pdf
www.martinreiner.cz/casopis-neon/