Porty bývaly velkolepé. Bývaly tak velkolepé, až jsme chvílemi slastně zapomínali, že se tato mamutí (původně výlučně trampská) hudební setkání tetelí v náruči ÚV SSM jaksi lekavě. A v tom zapomnění mezi třiceti tisíci maskáči jsem se v černém koženém kabátě promenádovala já, urputně neotřesitelná, nekompromisní a přežitky pohrdající zpěvačka skupiny Nerez, jejíž hudba měla k trampské písni právě tak daleko jako kavárna Slávie k táborovému ohni. A v tom zapomnění jsme se s ostatními muzikanty potkávali a míjeli a zase potkávali a míjeli zmámeni tušeným úspěchem, horkem i pivem. A tak jsme se potkávali i míjeli v prostorách za pódiem jednoho plzeňského amfiteátru i s Kryštofem Ebenem, Davidem Ebenem i s Markem Ebenem a Markétou Fišerovou. Markéta byla milá, zdvořilá a jemná a nabídla mi, abych si od ní lokla rumu. A já jsem byla v černém kabátě, neotřesitelná, nekompromisní a pohrdající a rum jsem jí téměř celý vypila. A sešel se rok s rokem a Marek přijel na Portu bez Markéty a zpíval, že by ho potěšilo, kdyby se usmála alespoň maličko, a mně plavala před očima ta nedopitá láhev rumu a děsilo mě nezvratitelné vědomí, že je oba čeká zkouška, možná ta největší v životě. A uplynula od té chvíle spousta let a já jsem potkala Markétu a Marka v jedné pražské pizzerii, seděli jsme u jednoho stolu, bylo léto a Markéta loudila na svém manželovi červené víno... No jo. Tak já Vám dnes oběma, Markéto i Marku, posílám básničku, kterou jsem Vám napsala tenkrát cestou z Plzně do Prahy, tenkrát, když jsem se neuměla pomodlit a když Porty bývaly tak velkolepé.


Podívej se do mě
(Zuzana Navarová d. T.)

Podívej se do mě
co tam na dně vidíš?
Dvě hluboký studny –
– dechem vodu čeříš
Na hladinách měsíc
leskne se a bledne
leskne se a bledne
pak se vítr zvedne

Podívej se do mě
co tam na dně vidíš?
Dvě stříbrné ryby –
– jestli na ně věříš
A v těch rybách prsten
leskne se a bledne
leskne se a bledne
pak se vítr zvedne

Podívej se do mě
co tam ještě vidíš?
Čtyři mořský koně –
– ty si v sedle sedíš
Na opasku kámen
leskne se a bledne
leskne se a bledne
pak se vítr zvedne

Podívej se do mě
co tam na dně vidíš?
Dvě stříbrný ryby –
– jestli na ně věříš
A v těch rybách srdce
leká se a bije
leká se a bije
a tak za nás žije



Psáno pro Neon 7/2000
Zuzana Navarová
Stránka s článkem: www.martinreiner.cz/public/neon/10.pdf
www.martinreiner.cz/casopis-neon/