Uplynul necelý rok od data, kdy Zuzana Navarová d.T. získala se svou současnou kapelou KOA jednu z výročních cen Akademie populární hudby. Více než rok od doby, kdy se stejnou kapelou vydala kritikou velmi pozitivně vnímanou desku "Barvy všecky". O tom, co se v životě skupiny, v jejím vnímání a slávě od té doby změnilo, o kubánských muzikantech i o plánech do budoucna, jsme si se Zuzanou Navarovou d.T. povídali jednoho sychravého podzimního večera při latinskoamerickém a čínském čaji.

Vnímáte nějakou spojitost mezi kapelou, se kterou fungujete nyní - tedy KOA - a starým Nerezem?
Pravděpodobně to, co je vidět na první pohled. Že jsem jediná ženská v kapele. A asi také to, že dřív jsme se na repertoáru Nerezu podíleli dva až tři a teď se stejně tak podílíme dva a možná do budoucna i tři. Hrajeme písničky Maria Biháriho a, nechci to zakřiknout, začali jsme zkoušet i jednu od Camila.

Máte dnes pocit větší volnosti, větší svobody, než v letech Nerezu? Ze současných nahrávek KOA je - narozdíl od Nerezu - cítit vliv zejména vaší osobnosti.
Myslím, že to je hlavně otázka nějakého životního rozpoložení. Dřív jsme kapelu zakládali ve třech, se Zdeňkem Vřešťálem a Vítkem Sázavským, a každý jsme do toho vstupovali se svými mladistvými ambicemi. Teď ty ambice nejsou takové, ke všemu Kou jsme dávali dohromady s Ivánem Gutiérrezem, který teď už bydlí v Madridu, takže to rozložení energií je úplně jiné. Ale cítím se svobodně, jestli se ptáte na to.

Je nějaká šance ještě někdy slyšet a vidět živou podobu Nerezu v tom nejklasičtějším složení?
Já Nerez zas za takovou raritu, nebo vzácnost, asi nepovažuji. V loňském roce jsme spolu - u příležitosti vydání vzpomínkového alba - několikrát vystoupili, ale myslím, že teď máme na dlouhou dobu vybráno. Necítím žádný nával inspirace pro to, abychom to udělali zas.

Sledujete, co dělají v součanosti vaši kolegové z Nerezu?
Oni spolupracují s paní Rottrovou a myslím, že teď chystají nějakou její desku. Jinak se musím přiznat, že nesleduji nic, takže mně kapela Nerez splývá s ostatníma kapelama v jeden nerozšifrovaný chuchvalec nedostatku informací. Moc neposlouchám cédéčka, rádio taky moc ne a televizi už vůbec.

Změnilo se něco po tom, co jste obdrželi cenu Akademie populární hudby na začátku letošního roku?
Myslím, že o žádnou výraznou změnu se nejedná, ale je pravda, že se teď velmi často stává, že na nás bývá vyprodáno. Nevím, jestli se dá říct, že je to kvůli té ceně. Je to spíše vývoj, který se s předáváním cen míjí.

Jak si představujete klasického diváka KOA?
Klasický divák Koy má něco mezi dvanácti a šestašedesáti lety, jedná se o diváka velmi příjemného a hodného. Chodí na nás hodný lidi.

Čím si vysvětlujete, že máte pozitivní ohlas u tak širokých a pestrých vrstev obecenstva?
Řekla bych, že asi slova budou srozumitelná lidem už od puberty, kdy si začínají dávat něco dohromady. A vzhledem k tomu, že nezpíváme vypjaté erotické texty, tak se o ně zajímají i lidi, se kterýma už erotické záchvěvy necloumají. Určitě je to také tím, že nás to na jevišti baví, a to musí být znát. Když to někoho na jevišti baví, pak neexistuje věková hranice, odkud nebo od kdy by to člověka mělo zajímat.

Jste spokojená s mírou popularity, které se dnes těšíte?
Až až, větší bych zcela určitě nechtěla.

Uspokojuje Vás KOA dostatečně? Máte ještě nějaký hudební sen, ve kterém byste se do budoucna ráda realizovala?
Přiznám se, že to moc neplánuji. Jsem takhle naprosto spokojená. Bylo mi třeba velmi milé, že jsme mohli vystoupit v létě s Karlem Plíhalem, zpívali jsme spolu pár písniček od Kainara (které jsem mu nazpívala i na desku čistě Kainarových textů, kterou už dlouho připravuje), a to mě na dlouhou dobu naprosto stačí. Jsem radši v klidu.

Kupíte již materiál na další desku KOA?
My nepíšeme do šuplíku. Vždycky, když někdo něco napíše, tak to přinese a hned na to to zařazujeme do programu; takže v současnosti hrajeme asi osm písní, které na minulém albu nejsou.

Máte tedy už konkrétnější představu o tom, kdy byste chtěli zajít do studia na točení dalšího alba?
Napřed chceme dát dohromady alespoň třináct, čtrnáct písní, takže nám ještě stále dost schází, ale když při nás bude stát štěstí a dá-li Bůh, pak příští rok půjdeme do studia.

U vydavatelství Indies přetrváte?
Nemáme jediný důvod u nich nezůstávat. Dávají nám svobodu, a to je veliká věc.

Slyšela jste o kroku Indies, kteří teď nasadili extrémně nízkou cenu na nové album -123 min.? Inspirovala by vás taková strategie?
Abych pravdu řekla, tak se velmi vyhýbám úvahám ekonomického, nebo obchodního charakteru. K tomuhle se tedy vůbec neumím postavit. Oni to zkrátka zkusili, tak uvidíme, jaký budou mít výsledek. Tu filosofii, která je k tomu vedla, chápu. Ještě bych dodala, že spousta muzikantů věří tomu, že je možné tvořit svobodně v kombinaci s dostatkem peněz, což se podle mého životního poznání vylučuje a prostě to nejde.

Co je zajímavého na životě muzikanta na Kubě, kde jste trávila část života, ve srovnání s tím, co u nás?

Je tam obtížnější mít kapelu a dostat se s ní do všeobecného povědomí?
Tenkrát mi připadalo hodně těžké se probojovat někam na veřejnost, někam dál, než na barové pódium.

Hrála jste tam v nějaké kapele?
Ne, to ne, já tam měla akorát kamarády. Původně jsem tam měla jet psát diplomovou práci.

A napsala?
Nenapsala. Nakonec to ale dopadlo dobře.

Jaké bylo její téma?
Jmenovalo se to "Negrismus v poezii Nicoláse Guilléna" a byla to práce, která se strašně nelíbila mému vedoucímu diplomky, naopak paní doktorka Housková, která mi to jako oponentka měla rozcupovat na kusy, se mě zastala, a tím mě zachránila. Za to jí moc děkuji.

Neláká vás se na Kubu někdy vrátit, nestýská se vám?
Nestýská se mi vůbec, myslím, že jsem se v životě už dostala někam jinam. Jestli se ptáte, zdali mě to tam táhne, tak mě to tam netáhne. Už jsem si to užila a teď zase poznávám jiné věci. Před dvěma lety jsem začala studovat čínštinu, což je jazyk, který je pro mne něčím fascinující, přestože neuvěřitelně složitý.

Dočkáme se tedy na další desce nějakých textových vsuvek v čínštině? Znamená to rozšíření kosmopolitnosti textů o další světadíl?
Ne, k tomu asi nedojde, čínština čerpá z úplně jiných základů, než euro-americká kultura, ten jazyk by si s naší hudbou spíše nerozuměl.

Cítíte se tedy zakořeněná ve středu Evropy?
Cítím se jako Češka. Ve vztahu k ostatním lidem se cítím kosmopolitně, ale jinak vím, že patřím sem.

Máte vybudovaný nějaký vztah k internetu?
Mám ho vybudovaný zprostředkovaně, přes moji paní manažerku. Musím říct, že jsem se počítač naučila horko těžko zapnout a už si nevzpomínám, jak se vypíná.

Nad vašimi stránkami neudržujete supervizi?
Dělá nám je kamarád, z lásky. Já to neumím.

Dali byste si na web nějaké sklaby - typu raritních nahrávek, koncertních verzí etc. pro fanoušky?
To určitě ne. Internet je obrovská věc, ale já bych tu informační nálož zas tak nepřeceňovala. Pro nás je podstatný koncert, dokonce mnohem podstatnější než třeba album. Takže ještě zahlcovat lidi nějakýma dalšíma rafinovanostma na webových stránkách mi připadá opravdu zbytečné.

Myslíte, že by po něčem takovém nebyla poptávka?
Asi byla, ale mně to nepřipadá přínosné. Často po nás lidi chtějí, ať tam dáme texty nebo noty, pro mě je ale podstatné, že texty jsou v bookletu u alba a hudba je na něm nahraná, to přeci stačí.

V současnosti míváte více než čtyři koncerty měsíčně, nedostavuje se jistá vyčerpanost?
Možná, že je to i moc. Hrát třikrát, čtyřikrát do měsíce představuje větší klid. Ale zase jich není tolik, aby nás to nepřestalo bavit.

Vadí vám, když si vaši fanoušci kopírují vaše CD?
Chápu, že kopírování hudby je věc, která představuje problémy, chápu i lidi, kteří si ji kopírují, protože na nové nahrávky nemají. Tomu, co se děje s našimi deskami, nechávám volný průběh.

Znáte MusicServer.cz?
Slyšela jsem o něm, ale abych ho sledovala, to ne.

Chtěla byste něco vzkázat čtenářům?
Aby se opatrovali, byli zdraví a měli se rádi.

Děkuji za rozhovor.



Psáno pro Musicserver.cz 12.11.2002
Hynek Just
Stránka s rozhovorem: http://www.musicserver.cz/clanek.php?id=5523
www.musicserver.cz