Nejdřív se chci zeptat, co pro vás vůbec muzika znamená.
Muzika pro mně znamená asi hodně, protože já jsem teď zrovna nedávno přemýšlela nad svými životními činnostmi – a zjistila jsem, že jsou dvě věci, které má smysl, abych dělala. A to je vaření a hraní před lidma.

Čili obojí věci, které mají nějakou odezvu...
No jasně.

Začínala jste v tom českém zázemí a teď se posouváte někam dál – co pro vás znamená ten posun, jestli to můžu zvulgarizovat, od českého folku až k world-music?
Vy asi vzpomínáte na Nerez, že jo? Já jenom abych si ujasnila kam míříte. No jo. Tenkrát mi bylo dvacet a dneska je mi čtyřicet čtyři. To je dlouhá cesta, to se každý přirozeně dostane někam jinam. Až vám bude čtyřiačtyřicet, tak taky možná budete bohatší o spoustu zkušeností.

Vaše muzika jako by byla odevšad – jen jsem zkoušel počítat ty jazyky... Co vám dává to prolínání, přechody z jazyka do jazyka? Jako by žádný neměl před ostatními přednost.
Pro mě to je především obrovská radost. Spousta cizích jazyků se mi líbí až tak že... že mně lahodně zněj. A my si z každého takového hezkého jazyka utrhneme kousek pro sebe, přestože tím jazykem ani nikdo z nás nemluví. Kousek si vypůjčíme, protože nám to dělá hrozně dobře. A ono to samozřejmě souvisí i s muzikou, toho místa, země, nebo toho národa – a to je právě to pěkný.

Co pro Vás je legrace v muzice? Jednak je vidět, že vás to strašně baví, což je každopádně krásné. Myslím ale slovní hříčky, vtípky a podobně.
Ono je to taky proto, že když děláme exkurze do různých muzik a žánrů, tak si z toho trošku děláme srandu. Nemyslíme to úplně vážně – když hrajeme blues, tak to neznamená, že se v tom vyválíme. Ne, že bychom to mysleli úplně smrtelně, ale i si z toho děláme srandu a zároveň to máme rádi. Ta nadsázka je potřebná proto, abychom si udrželi nějaký nadhled.

Když jste hráli pod tím naším logem – jaký máte vztah k duchovní muzice? Co si představíte, když se řekne „duchovní muzika“?
„Duchovních muzik“ je spousta. Ta, která mě nejčastěj oblažuje, co si třeba já doma pouštím, je buď gregoriánský chorál nebo Bach. To jsou moje nejoblíbenější typy muziky, ale ony jsou i další, které nevycházejí tak úplně a jednoznačně z nějaké církve nebo z jednoho náboženského proudu. Nahrávek, které mají k duchovnu blízko nebo jejichž programem vysloveně je duchovnost, myslím i přibývá. To mám taky ráda. Jako jsou třeba Irena a Vojta Havlovi, to je pro mě taky duchovní muzika. Další hudba, kterou občas poslouchám, jsou třeba nahrávky z buddhistických chrámů, nebo z taoistických – to jsou všecko věci, které člověku hodně pomáhaj.

Ještě jedna věc: vy máte ráda ptáky.
No určitě!

To je kouzelné, kolik různých ptáčků se ve vašich písničkách objeví, snad v každý.
Fakt? No, ptáci jsou nádherný. Mají obrovské možnosti, které my nemáme.

Předposlední otázka – co děláte, když máte unavené uši?
Já se přiznám, že muziku moc doma neposlouchám. A pokud poslouchám, tak to, co jsem vám vyjmenovala. Taky občas poslouchám Vltavu, protože tam se hraje vážná muzika. Ale když mám unavené uši, tak neposlouchám nic. A vlastně úplně nejradši poslouchám les, ten se poslouchá nejlíp.

A úplně na závěr se musím zeptat: jak se vám líbí naše sjezdové logo?
No hezký, hezký. A ty trička vám slušej.

Děkuju.
Já taky děkuju.



Psáno pro Bratrstvo 9/2003
Samuel Titěra
Stránka s rozhovorem: www.balustrada.cz/bratrstvo/tisk.phtml?0309_rozhovor
www.balustrada.cz/bratrstvo/