Nejsou to ještě ani dva roky, co jsme se s čerstvým Zeleným albem v ruce loučili v Malostranské besedě i Ivánem Gutiérrezem, dlouholetým spoluhráčem Zuzany Navarové. Řekl bych, že nikdo z diváků by se tehdy neodvážil odhadovat, co bude dál; jak se o něco níže dočtete, nevěděla to v té chvíli ani Zuzana. V neuvěřitelně krátké době však dostali odpověď i ti, kteří spíš než v klubech poslouchají muziku ze své hi-fi věže: na podzim loňského roku spatřilo ve vydavatelství Indies světlo světa album Zuzany Navarové a skupiny KOA, které se jmenuje Barvy všecky. Vzhledem k plánovanému rozsahu rozhovoru tak bylo hlavní téma jasné.
Znalci vědí, že všechna interview se Zuzanou Navarovou v posledních letech vznikají v Dobré čajovně na Václavském náměstí. Ani tento rozhovor nebyl výjimkou: jako čajovému neználkovi mi byl doporučen černý Darjeeling a mohli jsme začít.

Barvy všecky: máte pocit, že je to barevnější, pestřejší album než kterékoli, co jste předtím dělala?
Určitě jsme se o to víc snažili. Je to znát hlavně na pestrém výskytu různých kulturních vlivů, různých hudebních inspirací a vlastně i inspirací jazykových: v podstatě ve většině písniček, které jsou česky, se mezi veršema mihne buď celý verš, a nebo aspoň jedno, dvě slova v nějakém naprosto nečekaném jazyce. Těch je opravdu hodně: polština, maďarština, portugalština, angličtina, tibetština, arabština… a ještě tam něco určitě bude. Ano, zásadní věc: úplně nejvíc, ze všech cizích jazyků je albu romštiny!

Romské jsou ale texty, které jste vy sama nepsala, pokud si pamatuji…
Ne tak docela. V písničce Mami, já vodu nechci je romský refrén a ten jsem, prosím pěkně, celý vymyslela sama. Přestože romsky neumím; ještě zdůrazňuju!

Jak je možné skládat v jazyce, který člověk neumí?
Ono je to dané tím, že když člověk něco hodně a dlouho poslouchá, tak to nakonec takzvaně "naposlouchá" přesně v úryvku z jazyka a vlastně si s daného jazyka i trošičku osvojí. Tak vznikl i portugalský refrén k písničce A deus. Přestože portugalsky neumím, tak jsem si portugalsky zabásnila (smích).

Jazyků velmi mnoho, ale ani slovo španělsky. Co to znamená? Kam se poděl celý váš předchozí vývoj?
Zřejmě se odstěhoval i s Ivánem Gutiérrezem do Madridu (smích). Na živých koncertech samozřejmě ještě pořád španělštinu zařazujeme. Hrajeme jednu Ivánovu písničku, která se česky jmenuje Hodiny, které plynou, když tě nevidím, a když přidáváme, tak ještě hrajeme jedno staré mexické bolero. Ta španělština v našich životech ještě stále přebývá, ale na cédéčku zkrátka není, no.

Já jsem možná nemyslel jenom jazyk, ale i hudební způsob vyjádření: kam zmizely všechny ty neustálé bossanovy a salsy a…?
My tam máme - pokud si dobře pamatuju - dvě takové rumby. Jedna je Máriova v romštině a taková ta pomalá je moje… V ní se ovšem zpívá arabsky. A máme tam určitě dvě bossanovy. Rosa - ta je pomalá a jedna na závěr rychlejší, Řekni mi, Bože, kterou napsal Mário Bihári. Takže nějaká ta latina tam je.

Dobře, ale oproti předchozím třem deskám je sound písniček hodně změněný. Měla jste to takhle připravené na dobu, kdy začnete hrát bez Ivána Gutiérreze?
Vůbec ne, já jsem postupovala vlastně tak, jak jsem postupovala celý život. Vždycky když něco končilo, šla jsem do nové životní etapy s naprosto čistým stolem. Když Iván odjel, měla jsem v zásobě jenom asi dvě písničky. Nová situace mě donutila se mimořádně soustředit a napsat honem repertoár pro novou kapelu… což se teda zaplaťpámbu povedlo.

Jak dlouho deska vznikala? Měla jste ji celou pohromadě, když jste šli do studia?
Já bych se neodvážila jít do studia, aniž bych věděla naprosto přesně, jaký písničky tam budou. To je asi stejný, jako bych nezískala odvahu vzít si hypotéku na barák. To je prostě nad mé síly. Takže jsme točili naprosto podle plánu a skoro všechny písničky jsme měli dokonale ohrané na živých koncertech. Nové byly jenom dvě.

Co se týče textů, tam asi necítím zlom, ale spíš pokračující dlouhodobou tendenci: texty jsou čím dál víc hravé, možná i jednodušší. Souhlasíte? Třeba texty z doby Nerezu mi připadají mnohem složitější.
Určitě. Já jsem se hodně změnila. A doufám, že k lepšímu. Tu etapu textování s Nerezem dneska vidím tak, že bych vlastně už ty texty ani zpívat nechtěla, protože dneska se na věci dívám úplně jinak, a řekla bych, že z té lepší stránky. A z toho vyplývají současné texty. Upřímně můžu říct, že se snažím psát texty, které jsou láskyplné a které nebudou nikoho krušit, zarmucovat. A občas se tam mihne nějaká ta hříčka.

Po odchodu Ivána Gutiérreze zpívá všechny mužské party Mário Bihári, ale z desky se přitom ozývá skoro stejný hlas, úplně stejné pojetí zpěvu… Dostal to tak Mário za úkol?
Vůbec ne: za úkol to rozhodně neměl. Od Ivána se liší tím, že má větší rozsah směrem nahoru, ale je pravda, že on má Ivána hodně rád, tak možná… Nevím: to je třeba se ho zeptat spíš osobně, jak to plánuje s tou svojí interpretací. Mně to tak nepřijde, protože jsem na něj zvyklá.

Mně přijde, že se snaží dokonce i o jakýsi cizí přízvuk, kterému moc nevěřím.
Ale on ho má. On není český Rom, on je Rom slovenský! Takže to s jeho češtinou chvílema není úplně běžná záležitost.

Říkala jste, že na novém albu je hodně různých kulturních vlivů. Jak jinak se projevuje váš kosmopolitismus? Cestujete třeba ráda?
Já jsem se právě už vycestovala… (smích). Mě už to nebaví, se přiznám. Dneska už jsem ráda, že nikam nemusím, ale celý život mě to šíleně napínalo a tohle je asi výsledek. Vždycky mě přitahovaly všecky možné kultury a hlavně cizí muzika. I cizí jazyky, které ve mně naprosto jasně vyvolávaly zase představu hudby. Dnes jsem obklopená klukama, kteří už jenom svými životy, už jenom tím, že se narodili, jsou výsledkem různých kulturních vlivů. Díky tomu se v tom můžu pohybovat daleko volněji, daleko svobodněji a jsem za to nesmírně vděčná.

Ano. Takže váš nový kytarista se samozřejmě nejmenuje kupříkladu Václav Novák, ale Omar Khaouaj. Je to demonstrace kosmopolitismu?
(Smích) Ne, to ne, ale mně se vždycky líbili opálený kluci, no… (smích), tak co mám dělat?

Vašeho kytaristu s tureckými a čerkeskými předky vám někdo doporučil nebo jak?
Doporučil, no, ale… já nevím, jestli už to pro vás nebude rána: toho mi doporučil zase Maďar. Maďarský kytarista a náš kamarád Norbi Kovácz mi doporučil Omara. Omar totiž k němu kdysi chodil na kytaru. Já se přiznám, že jsem se tehdy Norbiho ptala, jestli by neměl na skladě nějakého Roma. A on říkal, že Roma nemá, ale že Omárek se mi taky bude líbit (smích).

A líbí?
No jasně. Holkám se musí strašně líbit, on má takový zelený oči… To si přece musí každý všimnout.

Loni jste několikrát koncertovala s Vítem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem. Přiznám se, že mě to překvapilo, protože jsem měl pocit, že se všem otázkám o možném vzkříšení Nerezu úporně bráníte. Byla byste ochotná vystoupit ve zmíněné sestavě už dřív?
Nebyla. Já si myslím, že vzpomínat se má až po nějaké době. Zlatá svatba se taky nedělá hned příští rok. Tohle byla taková vzpomínková akce u příležitosti vydání cédéčka Co se nevešlo s podtitulem Pozdní sběr. Potkali jsme se párkrát na společných hraních. Ale do budoucna to neznamená, že bude hrát Nerez.

Mimochodem - co říkáte vývoji skupiny Neřež, od "bigbítu" éry alba Nebezpečný síly k dnešnímu velmi vylehčenému hraní? Ozývají se hlasy, že jde o to sestrojit jakýsi "Nerez 2", dokonce jsem se kdesi dočetl, že zpěvačka Magdaléna Škardová je váš "méně povedený klon"…
Já bych to tak neprožívala. Prostě klukům - podle mého vkusu - sluší daleko víc co nejužší složení. Já jsem je slyšela hrát vloni nebo předloni někde jenom ve dvojici, a to se mi zdálo úplně nejlepší. Bylo to takový nejkoncentrovanější a bylo to milý. Takže já si myslím, že čím menší budou mít kapelu, tím to pro ně bude hezčí. A pro fanynky taky.

Za album Skleněná vrba z roku 1999 jste dostali prestižní cenu Žlutá ponorka. Máte pocit, že to je opravdu to nejlepší, co z vás kdy vyšlo, máte - třeba kvůli té ceně - k albu Skleněná vrba nějaký mimořádný vztah?
Když se na něj budu snažit dívat objektivně, tak bych řekla, že je to první album, na kterým je znát, že jsem se sebou něco udělala. Řekla bych k lepšímu. Myslím si, že na mých písničkách, které na tom albu jsou, je znát, že se nějak zásadně vyvinul můj světonázor, abych tak řekla. Vlastně bych od té doby datovala novou životní etapu.



Psáno pro Folk & Country 1/2002
Tomáš Hrubý
Stránka s rozhovorem: není
www.folkcountry.cz